36 C 357/2020-64 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 53 723,91 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce s žalovaným uzavřel dne 13. 4. 2015 smlouvu o bankovních službách pro účet č. [bankovní účet], jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu č. [bankovní účet]. Dne 17. 4. 2015 spolu strany uzavřely smlouvu o povoleném debetu, na jehož základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání do výše limitu 2 000 Kč. Dodatkem ze dne [datum] byla výše debetu zvýšena na částku 50 000 Kč. Při překročení limitu je celý záporný zůstatek na účtu považován za nepovolený debet počínaje dnem tohoto překročení. Dle čl. 18 VOP, které byly součástí uzavřených smluv, byl žalobce oprávněn smlouvu vypovědět kdykoli i bez udání důvodu. Dle čl. 13 2. VOP v případě vzniku nepovoleného debetu na účtu z jakéhokoli důvodu je žalovaný povinen neprodleně uhradit žalobci veškeré dlužné částky vč. příslušenství. Po dobu trvání nepovoleného debetu na účtu žalovaného je žalobce oprávněn zřídit zvláštní účet pohledávky z nepovoleného debetu, na kterém povede pohledávku z nepovoleného debetu. Dopisem ze dne 30. 9. 2019 byl žalovaný informován, že i po předchozích písemných upozorněních je na běžném účtu záporný zůstatek – nepovolený debet, který je nutno uhradit, žalovaný však nepovolený debet neuhradil, pročež žalobce využil svého práva a ukončil smlouvu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu, o čemž byl žalovaný srozuměn dopisem ze dne 4. 11. 2019. Dopisem ze dne 15. 11. 2019 byl žalovaný informován, že účet byl ke dni 15. 11. 2019 zrušen v důsledku zániku smlouvy z 12. 11. 2019 a nepovolený debet představuje částku 53 723,91 Kč. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani po předžalobní výzvě zástupce žalobce. 2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3 Soud v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání (k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili), neboť bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu (bez nařízení ústního jednání) souhlasili – žalobce výslovně v žalobě a u žalovaného došlo k projevu souhlasu marným uplynutím lhůty podle § 101 odst. 4 o.s.ř. na základě výzvy soudu. 4 Z žalobcem předložených listin byl zjištěn následující skutkový stav. Strany uzavřely dne 13. 4. 2015 smlouvu o bankovních službách, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu č. [bankovní účet]. Následně pak strany uzavřely dne [datum] smlouvu o povoleném debetu, na jejímž základě žalobce umožnil žalovanému opakovaný povolený debet až do výše 2 000 Kč, pokud však bude povolený debet ve výši 2 000 Kč, bude považován za nepovolený debet a v dalším je odkazováno na VOP. Dodatkem ze dne 21. 11. 2017 navýšily strany nepovolený debet na částku 50 000 Kč. Dle čl. 18 VOP, které byly součástí uzavřených smluv, je žalobce oprávněn smlouvu vypovědět kdykoli i bez udání důvodu. Dle čl. 13 2. VOP v případě vzniku nepovoleného debetu na účtu z jakéhokoli důvodu je žalovaný povinen neprodleně uhradit žalobci veškeré dlužné částky vč. příslušenství. Po dobu trvání nepovoleného debetu na účtu žalovaného je žalobce oprávněn zřídit zvláštní účet pohledávky z nepovoleného debetu, na kterém povede pohledávku z nepovoleného debetu. Dopisem ze dne 30. 9. 2019 byl žalovaný vyzván k úhradě nepovoleného debetu, který ke dni 30. 9. 2019 představoval částku 52 127,50 Kč, s upozorněním na okamžité zesplatnění dlužné částky. Dopisem ze dne 4. 11. 2019 žalobce odstoupil od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu z důvodu přečerpání povoleného debetu a vyzval žalovaného k zaplacení dlužných částek. Výše žalované dlužné částky (nepovoleného debetu) vyplývá z výpisu z běžného účtu ke dni 14. 11. 2019. Oznámením ze dne 15. 11. 2019 oznámil žalobce žalovanému, že mu zrušil účet a zřídil mu zvláštní účet pohledávek. Předžalobní výzvou ze dne 6. 8. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky zástupcem žalobce. <i>5 Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen„ OZ“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6 Podle § 1970 odst. 1 OZ, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.</i> 7 Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. OZ. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě vyplývá ze smlouvy i z ustanovení § 2395 OZ. Nárok žalobce byl v řízení dostatečně podložen listinnými důkazy (smlouva o vedení běžného účtu a smlouva vč. dodatku o zřízení povoleného debetu, výpis z účtu žalovaného). Žalobce tudíž splnil svůj závazek z úvěrové smlouvy poskytnout žalovanému úvěr, zatímco žalovaný však porušil svůj smluvní závazek splácet úvěr řádně a včas a žalobce tak úvěr platně zesplatnil v souladu se smlouvou. Jelikož žalovaný svoji smluvní a zákonnou povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnil, soud mu tuto povinnost uložil ve výroku I. tohoto rozsudku. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta ke splnění této povinnosti byla žalovanému určena jako obecná třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 8 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 3 260 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzva) v souladu s § 7, 11 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 2 150 Kč, celkem 15 072,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobce.