39 C 175/2021-22 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 30. 6. 2021 a následně doplněnou 13. 9. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo uhradit mu částku 120 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce uzavřel dne 20. 3. 2018 se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které půjčil žalované 120 000 Kč. Bylo sjednáno vrácení do 31. 8. 2018. Žalovaná hradila pouze 13 000 Kč, a to tak, že 12. 8. 2019 bylo uhrazeno 5 000 Kč, dne 3. 10. 2019 částka 5 000 Kč, 17. 12. 2020 částka 1 000 Kč, 12. 1. 2021 částka 1 000 Kč a 13. 4. 2021 částka 1 000 Kč. Platby byly započteny na úrok z prodlení od 1. 9. 2018 do 22. 5. 2019. Žalobce uvedl, že žalovaná nic dalšího neuhradila, a to ani přes výzvu jeho právního zástupce. Ve věci byl dne 13. 7. 2021 vydán platební rozkaz, ten byl však pro nedoručení žalované zrušen. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 2. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud tedy jeho souhlas předpokládal. 3. Žalobce předložil soudu listiny, kterými osvědčil svá skutková tvrzení. Ze smlouvy o zápůjčce, která byla uzavřena 20. 3. 2018, bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalované částku 120 000 Kč tím, že jí tuto zaslal na její bankovní účet u [právnická osoba] Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaná zaslání finančních prostředků potvrdila. Bylo sjednáno, že částka 120 000 Kč bude vrácena zapůjčiteli do 31. 8. 2018, pro tento případ se sjednává úrok 0%. Pokud se vydlužitel dostane do prodlení s vrácením sjednané zápůjčky, sjednaly smluvní strany úrok z prodlení 15% ročně. Listina je opatřena úředně ověřeným podpisem žalované, a to dle ověřovací knihy pošty [obec a číslo] z 23. 3. 2018, kdy žalovaná po předložení svého [číslo obč. průkazu] smlouvu podepsala. Dopisem ze dne 14. 6. 2021 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k vrácení finanční částky s tím, že v listině se uvádí i úhrady celkem 13 000 Kč, které byly započteny na úrok z prodlení. Žalovaná byla vyzvána k vrácení částky 120 000 Kč, dále byly vypočteny úroky z prodlení k 14. 6. 2021 ve výši 37 202,74 Kč. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly, skutková tvrzení o prováděných platbách nebyla žalovanou sporována. Pro ověření správnosti účtování úroků z prodlení soud provedl kontrolní výpočet, podle kterého sjednaný úrok 15% ročně představuje 49, 315 Kč denně, částkou 13 000 Kč bylo tedy pokryto celkem 264 dnů prodlení, což koresponduje s požadavkem na přiznání úroků z prodlení ve výši 15% ročně právě od 23. 5. 2019. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroků z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Z listinných důkazů má soud za ověřené, že nárok žalobce je zcela důvodný. Žalobce prokázal, že v písemné podobě uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce pro poskytnutí částky 120 000 Kč, když podpisem smlouvy, který je navíc úředně ověřen, žalovaná převzetí finančních prostředků potvrdila. Žalovaná se zavázala částku vrátit do 31. 8. 2018. Žalobce ve svých tvrzeních uvedl, že uhrazeno bylo celkem 13 000 Kč ve splátkách, které jsou časové specifikovány, uvedl, že tyto finanční prostředky započetl na úrok z prodlení. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by provedla více úhrad, případně, že by jí prováděné úhrady označila jako takové, které jsou započítávány na jistinu. Protože tak nebylo tvrzeno ani prokazováno, je třeba vycházet z ustanovení § 1932 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého se plnění, není-li stanoveno jinak, započítává nejprve na náklady již určené, dále pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu. Plnění poskytovaná žalovanou byla tedy řádně započtena na sjednaný úrok z prodlení ve výši odlišné od zákona, nebylo zjištěno, že by úhradou uváděných částek v celkové sumě 13 000 Kč bylo zaplaceno cokoliv na jistinu. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť nárok žalobce považuje za osvědčený. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má tedy právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 23 736,50 Kč. Tato částka je tvořena dvěma úkony právní služby po 5 900 Kč (převzetí a příprava věci, podání žaloby), jedním úkonem v polovině uváděné sazby, tedy 2 950 Kč za jednoduchou výzvu k plnění, třemi paušálními náhradami po 300 Kč a DPH 21% vše podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů řízení je dále navyšována o placený soudní poplatek ve výši 4 800 Kč. 8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.