39 C 182/2021-21 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 2. 7. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit jí částku 1 008 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne 22. 10. 2019 použila vlak 758 mezi stanicemi [obec] – [obec], hlavní nádraží a nemohla se kontrolnímu orgánu prokázat platným jízdním dokladem. Nezaplatila jízdné ve výši 8 Kč. Za porušení § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu jí byla vyměřena také přirážka k jízdnému 1 000 Kč Ani tuto nezaplatila. Právo vymáhat pohledávku přešlo na žalobkyni dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 (postoupení z [právnická osoba] na [anonymizována čtyři slova]) a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2020 (postoupení z [anonymizována čtyři slova] na žalobkyni). Postoupení bylo žalované oznámeno dne 17. 7. 2020 spolu s předžalobní výzvou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. K dotazu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání se zástupce žalobkyně nevyjádřil (vyslovil však souhlas již v podané žalobě) ani žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto aplikoval ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. 3. Soud provedl předložené listinné důkazy, ze kterých zjistil, že žalovaná dne 22. 10. 2019 byla kontrolována v rychlíku č. R 758 mezi zastávkou [obec] – [obec], hlavní nádraží. Cestující nevyužila možnosti zakoupit jízdenku v jízdenkovém automatu ani u strojvedoucího. Žalovaná při kontrole neměla ani dostatek finančních prostředků na zakoupení jízdenky. Byla vyzvána k předložení osobního dokladu, což učinila ([číslo obč. průkazu]). Následně bylo vypsáno Potvrzení o nedodržení SPPO [číslo] které žalovaná podepsala a převzala, byla vyrozuměna o povinnosti zaplatit jízdné 8 Kč a přirážku 1 000 Kč (Oznámení o závadách, Potvrzení o nedodržení SPPO). K úhradě byla vyzvána dopisem z 20. 3. 2020, kdy jí bylo zároveň oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána dvěma smlouvami o postoupení pohledávek včetně příloh. Výše přirážky byla doložena [právnická osoba] Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 37 odst. 4, písmeno d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 5. Podle § 37 odst. 5, písm. b), c) citovaného zákona je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 6. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 7. Podle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 8. Z Oznámení o závadách a Potvrzení o nedodržení SPPO ze dne 22. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaná skutečně v tento cestovala osobním vlakem [právnická osoba] Při této jízdě byla kontrolována revizorem a neprokázala se platným jízdním dokladem. Proto jí přímo na místě bylo uloženo k doplacení jednak jízdné, jednak přirážka k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalovaná tuto povinnost dosud nesplnila. 9. Žalovaná tedy použila veřejný hromadný dopravní prostředek provozovaný právním předchůdcem žalobkyně, uzavřela tím přepravní smlouvy, ovšem aniž by zaplatila jízdné. V důsledku tohoto jednání jí vznikla při kontrole pověřenou osobou povinnost podle § 37 odst. 4 d), 5 b), c) zákona č. 266/1994 Sb., tedy zaplatit kromě ceny jízdného rovněž přirážku stanovenou smluvními přepravními podmínkami právního předchůdce žalobkyně ve výši 1 000 Kč. Nárok na úrok z prodlení je dán ustanovením § 1970 občanského zákoníku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Žalobkyni náleží celková náhrada 2 089 Kč spočívající v soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, dále pak náleží odměna za tři úkony právní služby po 200 Kč a 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21% z úkonů advokáta a paušálních náhrad, to vše dle vyhl. č. 177/1996 Sb., když hodnota úkonu i paušální náhrady je účtována dle ustanovení § 14b odst. 1, odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. 11. Ve výroku III je žalobkyni ukládáno doplatit soudní poplatek 600 Kč. K doplacení soudního poplatku ve výši 600 Kč s odkazem na Položku 2, odst. 2, písm. a) Sazebníku soudních poplatků (nebyl-li vydán elektronický platební rozkaz) byla žalobkyně vyzvána usnesením ze dne 15. 9. 2021, č.j. 39 C 182/2021-6, které bylo doručeno do datové schránky právní zástupkyně žalobkyně dne 17. 9. 2021. Protože ke dni vydání tohoto rozsudku nebyl soudní poplatek doplacen, ale dle závěrů Nejvyššího soudu ČR nelze v takovém případě řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavit, je tato povinnost ukládána v rozsudku. Po právní moci rozhodnutí může být i tato povinnost exekučně vymáhána. 12. O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu.