39 C 207/2021-20 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 17. 8. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 31 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, se sjednaným úrokem a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že [právnická osoba], jako věřitel a žalovaná jako dlužník uzavřeli dne 17. 12. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku zaplatit ve splátkách po 3 505 Kč měsíčně, celkem bylo sjednáno 18 splátek. Za poskytnutí půjčky byl sjednán souhrnný poplatek ve výši 28 079 Kč Poslední splátku uhradila žalovaná dne 31 000 Kč na jistině a 20 628,48 Kč na poplatku, na smlouvu uhradila celkem 9 300 Kč. Aktivní legitimaci žalobce odůvodnil odkoupením této pohledávky od původního věřitele na základě smlouvy ze dne 5. 1. 2021. Žalobce následně oznámil žalované postoupení pohledávky a vyzval ji dopisem ke splnění dluhu, ovšem bez výsledku. Ve věci byl dne 26. 8. 2021 vydán platební rozkaz, ten se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou a byl zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, byť se jí v průběhu řízení podařilo žalobu fakticky doručit. 2. Žalobce při podání žaloby předložil soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Právní zástupce žalobce souhlasil s tímto postupem již v žalobě, žalovaná se k výzvě soudu, zda s tímto postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval. 3. Z předložených listin byly zjištěny tyto skutečnosti. Dne 17. 12. 2018 byla uzavřena mezi [právnická osoba], jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem smlouva o zápůjčce. Výše zápůjčky byla sjednána na 35 000 Kč, poplatek pak 28 079 Kč. Celková částka byla stanovena na 63 079 Kč, tato měla být splacena v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč, resp. výše poslední splátky byla stanovena na 3 494 Kč. Ve smlouvě žalovaná potvrdila, že se seznámila s obchodními podmínkami žalobce (z obsahu smlouvy), potvrdila také převzetí finanční částky. Dopisem ze dne 6. 1. 2021 právní předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobce. Výzvu k zaplacení učinil též právní zástupce žalobce dne 28. 6. 2021, zároveň oznámil postoupení pohledávky. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně přílohy, kde figuruje i pohledávka za žalovanou pod [číslo]. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 2391 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 5. Z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Mezi účastníky (resp. právním předchůdcem žalobce a žalovanou) byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Bylo sjednáno, že žalovaná vrátí dlužnou částku včetně sjednaného příslušenství ve splátkách po 3 505 Kč měsíčně. Žalobce prokázal, že ze strany žalované nedošlo k vrácení všech finančních prostředků a příslušenství, ke kterému se žalovaná podpisem smlouvy zavázala Soud tedy žalobě vyhověl co do jistiny dlužné částky a zákonného úroku z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. 6. Nedůvodným shledal soud nárok na sjednaný úrok, který byl ze strany žalobce účtován od 18. 6. 2020. Soud vychází z první strany smlouvy, kde je zcela jednoznačně stanovena, jaká výsledná částka bude ze strany žalované uhrazena, jednoznačně je vyčíslena i částka úroku za půjčení peněz, a to ve výši 8 577 Kč. K vrácení této částky se žalovaná zavázala, tato se objevila v dlužném poplatku a soud ji považuje za zcela legitimní. Nikoliv však další úrok. Soud považuje ujednání v obchodních podmínkách, dle nichž je i dále účtován sjednaný úrok za takové, které je v rozporu s ujednání na prvé straně smlouvy. S ohledem na tento závěr soud v části úroku v sazbě 29,00% ročně žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný co do 75% neúspěšný co do 25%, má tedy právo na zaplacení náhrady nákladů řízení v rozsahu 50%. Žalobci by v případě plného úspěchu náležela celková náhrada 3 418 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 240 Kč, dále pak ve 3 úkonech právní služby po 500 Kč, 3 paušálních náhradách po 100 Kč a DPH 21 % dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., při použití ustanovení § 14b) tohoto předpisu. 50 % z této částky tedy představuje náhradu nákladů řízení ve výši 1 709 Kč. 8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle §160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., žalované byla stanovena ke splnění všech v tomto rozsudku uvedených povinností běžná třídenní lhůta.