12 C 104/2022-37 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň-sever dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 13 326,93 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 24 960 Kč, skládající se z půjčky ve výši 15 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 9 960 Kč. Půjčka měla být splácena v hotovosti v 52 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný však nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, tj. po uplynutí 52 týdnů, tedy [datum]. Žalobce od právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovaného na jeho dluh, pouze o celkové výši úhrad, tj. 11 633,07 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na přechodného věřitele, a to [právnická osoba] S. á. r. l., změna v osobě věřitele byla oznámena přípisem ze dne [datum]. Hodnota pohledávky činila 13 326,93 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi přechodným věřitelem a žalobkyní byla postoupena pohledávka právě na žalobkyni. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne [datum]. Ode dne postoupení pohledávky uhradil ničeho. Upomínkou právního zástupce žalobkyně byl vyzván k dodatečnému splnění dluhu. 2. Usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] vyslovil tento soud svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení byla věc postoupena Okresnímu soudu Plzeň-město jako soudu místně příslušnému. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný se zavázal zaplatit v 52 týdenních splátkách, a to spolu s částkou označenou souborně jako„ souhrnný poplatek“. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni (přes přechodného věřitele) smlouvou o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. V této výzvě nebyl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. K té byl vyzván v předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], reálně byl dopis dle podacího listu odeslán [datum]. 6. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného v době uzavření smlouvy (dále též jen„ OZ“) smlouvou o půjčce nechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky. Podle § 39 OZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 OZ výkon práv odpovědností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 7. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč. Soud má však danou smlouvu za neplatnou. 8. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený„ souhrnný poplatek“ nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 9. Z žalobního tvrzení vyplývá, že žalobkyni není známo, kdy a kolik žalovaný na dluh uhradil, zná pouze celkovou výši uhrazené částky, a to 11 633, 07 Kč. Soud tak věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, kdy při neplatné smlouvě toto obohacení představovalo částku 15 000 Kč. Z té však dle samotné žalobkyně uhradil 11 633,07 Kč, důvodná byla tedy žaloba toliko do částky 3 366,93 Kč. 10. V otázce úroků z prodlení soud vyšel z toho, nakolik žalobkyně prokázala výzvu žalovanému k vrácení dluhu, spočívajícího prakticky v bezdůvodném obohacení. V rámci oznámení o změně věřitele žalovaný vyzván nebyl, vyzván byl až výzvou právního zástupce před podáním žaloby (alespoň toto vyplývá z předložených důkazů). Upomínka byla reálně odeslána [datum], žalovaný dle ní měl uhradit dluh do [datum]. Ode dne následujícího byl v prodlení. Proto soud přiznal zákonné úroky z prodlení od tohoto data dle § 1970 obč. zákoníku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, byť dle úspěchu ve věci by měl náhradu nákladů přiznat žalovanému. Ten byl ve sporu více úspěšný (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,74 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 25,26 %), nicméně ten zůstal po celé řízení pasivním a neprokázal, že by mu vznikly účelně vynaložené náklady.