14 C 191/2021-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou soudu dne 19. 4. 2021, žalobkyně uplatnila postoupenou pohledávku v částce 8 701,82 Kč s příslušenstvím, vzniklou ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 15. 11. 2008, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“). Na základě uvedené smlouvy původní věřitel poskytl žalované peněžní půjčku ve výši 7 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli půjčku 7 000 Kč a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 4 480 Kč, a to ve 40 týdenních splátkách po 287 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 22. 8. 2009. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila pouze 1 774 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a zároveň písemně oznámil postoupení pohledávky žalované. Ke dni postoupení pohledávky žalovaná dlužila žalobkyni jistinu 5 918 Kč a souhrnný poplatek 3 788 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaná uhradila celkem 1 004,18 Kč, a to dne 27. 9. 2018 částku 499,32 Kč a dne 29. 11. 2018 částku 504,32 Kč. Žalovaná nadále dluží žalobkyni jistinu pohledávky 5 918 Kč, souhrnný poplatek 2 783,82 Kč a kapitalizovaný úrok za dobu od 30. 8. 2009 do 29. 11. 2018 v částce 6 650,98 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Podle ust. § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a z předložených listinných důkazů zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně. Smlouva o půjčce dokládá, že původní věřitel poskytl žalované půjčku 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit za shora popsaných podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017, ve spojení s přílohou obsahující seznam postoupených pohledávek, došlo k postoupení předmětné pohledávky žalobkyni jako novému věřiteli. Původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalované dopisem ze dne 15. 5. 2017, který byl podle podacího lístku odeslán žalované 15. 6. 2017. Výzvou k plnění ze dne 7. 5. 2018 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení před podáním žaloby. Jiné důkazy nebyly navrženy. 4. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce ust. § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Soud se z vlastní povinnosti zabýval úvahou, zda je smlouva platná. Při tom soud přihlédl k částce 7 000 Kč, která byla žalované poskytnuta, a částce 4 480 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit jako tzv. souhrnný poplatek ve 40 týdenních splátkách. Ačkoli je uvedený nárok souhrnně označen jako poplatek, ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy o úrok, který ovšem činí 64 % jistiny ročně. Smlouva o půjčce za daných podmínek je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 39 obč. zák. Smlouva o půjčce může být ujednána jako bezúročná anebo lze sjednat úrok, ovšem úrok musí být přiměřený, což platí zejména ve spotřebitelských vztazích. Podle ustálené judikatury jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou, kterou obvykle uplatňují banky při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úroková sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Tak je tomu i v daném případě. Jestliže obvyklá úroková sazba bank v případě úvěrů na spotřebu dle časových řad ARAD evidovaných Českou národní bankou v období listopadu 2008 činila 13,79 % ročně, pak sazba 64 % ročně představuje 4,6 násobek obvyklé sazby, jde tedy o úrok zjevně nemravný. 5. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastnicemi vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Žalovaná tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijala a dosud nesplatila, což je 4 221,82 Kč (7 000 Kč – 1 774 Kč – 1 004,18 Kč). Pouze v rozsahu této částky lze žalobě vyhovět, ve zbývajícím rozsahu jistiny včetně příslušného úroku z prodlení soud žalobu zamítl. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017. V tomto dopise byla žalovaná vyzvána k úhradě do 10 dnů od data doručení. Dopis odeslaný 15. 6. 2017 do zahraničí lze považovat za doručený sedmým dnem, tedy 22. 6. 2017, a lhůta 10 dnů tak uplynula 3. 7. 2017. Počínaje dnem 4. 7. 2017 se proto žalovaná dostala do prodlení a je tak povinna uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. V tomto rozsahu soud návrhu na zaplacení úroku z prodlení vyhověl, přičemž úrok z prodlení v zákonné sazbě z částky 5 226 Kč od 30. 8. 2009 do 27. 9. 2018 a z částky 4 726,68 Kč od 28. 9. 2018 do 29. 11. 2018 činí 3 571,30 Kč, ve zbývajícím rozsahu soud tento návrh jako nedůvodný zamítl. 6. Protože úspěch a neúspěch obou účastnic je rovnocenný, podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. soud žádné z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.