14 C 240/2021-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou soudu dne 26. 5. 2021, žalobkyně uplatnila postoupenou pohledávku v částce 15 000 Kč s úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení a úrokem v částce 5 562 Kč. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela dne 7. 12. 2006 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž původní věřitel poskytl žalované peněžní půjčku ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli půjčku 15 000 Kč a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 480 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy 53 týdnů, konkrétně dne 13. 12. 2007. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas, dosud uhradila pouze 4 878 Kč. Žalovaná nadále dluží jistinu půjčky 15 000 Kč a souhrnný poplatek (kapitalizovaný úrok) 5 562 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2015 původní věřitel postoupil pohledávku [právnická osoba] S. à. r. l., přičemž postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015, a uvedená společnost pak pohledávku postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 s účinností k témuž dni, o čemž byla žalovaný informován dopisem ze dne 14. 9. 2018. Před podáním žaloby byla žalovaná marně vyzvána k zaplacení upomínkou ze dne 10. 5. 2021. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Podle ust. § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, přičemž z předložených listin zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně, jimž se žalovaná nebránila. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce ust. § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Soud se z vlastní povinnosti zabýval úvahou, zda je uvedená smlouva platná. Při tom soud přihlédl k částce 15 000 Kč, která byla žalované poskytnuta, a částce 10 440 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit jako tzv. souhrnný poplatek v 53 týdenních splátkách. Ačkoli je uvedený nárok souhrnně označen jako poplatek, ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy o úrok, který ovšem činí 69,6 % jistiny ročně. Smlouva o půjčce za daných podmínek je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 39 obč. zák. Smlouva o půjčce může být ujednána jako bezúročná anebo lze sjednat úrok, ovšem úrok musí být přiměřený, což platí zejména ve spotřebitelských vztazích. Podle ustálené judikatury jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou, kterou obvykle uplatňují banky při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úroková sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Tak je tomu i v daném případě. Jestliže obvyklá úroková sazba bank v případě úvěrů na spotřebu dle časových řad ARAD evidovaných Českou národní bankou v období prosince 2006 činila 12,86 % ročně, pak sazba 69,9 % ročně představuje více jak pětinásobek obvyklé sazby, jde tedy o smluvní podmínky zjevně nemravné. 4. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Žalovaná tak má povinnost vrátit původnímu věřiteli, potažmo žalobkyni, pouze částku, kterou přijala a dosud nevrátila. Z žalobních tvrzení soud porovnal půjčenou částku 15 000 Kč a splacenou částku 4 878 Kč, a dospěl k závěru, že žalovaná je stále povinna vrátit zbývající částku 10 122 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná, ve zbývajícím rozsahu nikoliv. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015. V tomto dopise byla žalovaná vyzvána k úhradě do 10 dnů od data doručení. Počínaje dnem 2. 7. 2015 se proto žalovaná dostala do prodlení a je tak povinna uhradit žalobkyni též úrok z prodlení z přiznané částky, a to dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího opakovaného postoupení dle ust. § 1879 o. z. V uvedeném rozsahu soud žalobě vyhověl a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl jako nedůvodnou. 5. Protože úspěch i neúspěch žalobkyně je přibližně rovnocenný, podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. soud žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.