14 C 253/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 311 904,70 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku v částce 4 204,90 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 205,02, smluvního úroku z prodlení v sazbě 8,54 % ročně z částky 311 004,70 Kč jdoucího od 2. 5. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 311 004,70 Kč jdoucího od 2. 5. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že [právnická osoba], jako právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 15. 8. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] jejíž součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Na základě této smlouvy poskytla žalované finanční prostředky ve výši 300 000 Kč, žalovaná se zavázal tuto částku splatit a uhradit též úrok ve výši 8,54 % ročně a dále poplatky dle platného Ceníku. Dle smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna připisovat k jistině úvěru řádné úroky, rovněž úroky z prodlení a další vzniklé poplatky. Žalovaná se zavávala uhradit úvěr formou pravidelných měsíčních splátek dohodnutých ve smlouvě, avšak tuto svoji povinnost nedodržela a neplnila dle smlouvy řádně a včas, čímž se dostala do prodlení. Dle smlouvy měla právní předchůdkyně žalobkyně právo v případě prodlení úvěrované zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, a dále účtovat žalované poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle aktuálně platného Ceníku. Jelikož žalovaná nereagovala na výzvy k zaplacení již splatných splátek úvěru a jelikož mimosoudní vymáhání dlužných splátek bylo neúspěšné, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva a prohlásila dne 3. 3. 2021 celý úvěr za okamžitě splatný. Ke dni zesplatnění byla žalovaná v prodlení s více než 2 splátkami. Žalovaná se tak počínaje dnem následujícím dostala do prodlení se zaplacením celého dluhu. Dlužná částka byla nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaná proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti dluží žalobkyni částku 311 004,70 Kč na jistině dluhu, poplatky ve výši 900 Kč, částku 4 204,90 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 8,54 % p. a. počítaného z jistiny úvěru do 1. 5. 2021, částku ve výši 4 205,02 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek do 1. 5. 2021 a dále smluvní úrok ve výši 8,54 % p. a. z částky 311 004,70 Kč jdoucím od 2. 5. 2021 do zaplacení a též zákonný úrok z prodlení 8,25 % p. a. z částky 311 004,70 Kč jdoucím od 2. 5. 2021 do zaplacení. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu, avšak bezúspěšně, naposledy předžalobní výzvou. 2. Vzhledem k tomu, že pobyt žalované se soudu nepodařilo zjistit, ustanovil soud usnesením ze dne 8. 2. 2022 č.j. 14 C 253/2021-47 žalované opatrovníka, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, postupem dle § 29 odst. 3 o.s.ř. 3. Opatrovník žalované namítal nedůvodnost žaloby, namítal neplatnost předmětné smlouvy pro neposouzení úvěryschopnosti žalované ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Uvedl, že bankovní ústav poskytl žalované peněžní prostředky v žalované výši za situace, kdy žalovaná je cizím státním příslušníkem, na území České republiky neměla ani dlouhodobý pobyt od roku 2020 není její pobyt znám ani cizinecké policii. Žalovaná neměla dostatečné příjmy pro splnění svých závazků, navíc její příjmy byly spíše nahodilé a příležitostné, nikoli konstantní. Bankovní ústav tak nesplnil povinnosti stanovené ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neposoudil dostatečně majetkové poměry žalované a jednal lehkovážně. 4. Žalobkyně doplnila podáním ze dne 25. 5. 2022 žalobu o skutečnosti, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně (banka) zkoumal úvěruschopnost žalované následujícím způsobem. Kontrolou příchozích transakcí na účet žalované vedený u banky bylo zjištěno, že výše příjmu, který žalovaná uvedla (22 704 Kč), odpovídá. Tuto skutečnost doložila výpisy z účtu žalované za období od 1. 8. 2018 do 31. 8. 2019. Dále žalobkyně sdělila, že banka ověřila při posouzení úvěruschopnosti, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Výdaje žalovaná přiznala ve výši 3 500 Kč měsíčně odpovídající nájemnému, banka dále stanovila životní výdaje žalované po zohlednění její situace podle interního ekonomického systému banky na částku 7 742 Kč. Dotazem do vlastního systému zjistila banka, že žalovaná v době úvěrové žádosti splácí poskytnutý úvěr částkou 2 351 Kč. Splátka nového úvěru činila 4 030 Kč, přičemž banka vyhodnotila, že příjem žalované je dostatečný na takovéto splátkové zatížení a pokryje i její životní výdaje. 5. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 15. 8. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský účelový úvěr ve výši 300 000 Kč s úrokem 8,54 % ročně, RPSN 9,30 %. Úvěr měl být splacen nejpozději do 21. 8. 2028 a výše měsíční splátky byla sjednána částkou 4 030 Kč. Součástí Smlouvy o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník právní předchůdkyně žalobkyně. Pohyb na úvěrovém účtu byl doložen za období od 15. 8. 2019 do 1. 5. 2021, kdy je zjevné, že splátky byly hrazeny nepravidelně, několikrát ve výši neodpovídající sjednané výši měsíční splátky, k 1. 5. 2021 pak dlužná jistina činila 311 004,70 Kč, poplatky 900 Kč, úroky 4 204,90 Kč a úroky z prodlení částku 4 205,02 Kč. Právní předchůdkyně žalobce celý úvěr zesplatnila ke dni 3. 3. 2021, o čemž byla žalovaná informována dopisem téhož data. Aktivní legitimace žalobkyně byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2021 včetně přílohy [číslo] – Seznam pohledávek ze dne 3. 5. 2021, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 12. 5. 2021. Naposledy byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu právním zástupcem žalobkyně dne 17. 5. 2021. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená. 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Soud má na základě provedených důkazů za zjištěné, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla platně uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 300 000 Kč za předem sjednaných podmínek. Smlouva o úvěru byla shledána platným právním úkonem, neboť splňuje veškeré náležitosti, které s platnou smlouvou o úvěru spojuje občanský zákoník stejně jako zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni zřízení úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas dle smluvních podmínek, pročež byla vyzvána k úhradě dluhu. Po marném uplynutí lhůty k plnění a zesplatnění úvěru byla vyzvána k zaplacení celé dlužné částky. Všechny požadované částky včetně úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku) a sjednaného úroku tedy soud shledal za důvodné a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci plně úspěšná, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že statutárním orgánem – předsedkyní představenstva je [anonymizováno] [jméno] [příjmení], členem dozorčí rady žalobkyně je pak [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který je zástupcem žalobkyně v tomto řízení. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je společnicí advokátní kanceláře [právnická osoba], rovněž advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je advokátem, který působí ve stejné advokátní kanceláři. Nelze odhlédnout ani od té skutečnosti, že žalobkyně je inkasní agenturou, jež si má vymáhání pohledávek zajistit vlastním aparátem. Žalobkyni tedy nic nebránilo v tom, aby návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podala sama, aniž by zbytečně docházelo k navyšován nákladů tohoto řízení. Soud v tomto směru vychází ze závěrů formulovaných Ústavním soudem ČR (srov. sp. zn. I. ÚS 988/12) i Nejvyšším soudem ČR (sp. zn. 28 Cdo 887/2016), v nichž je řešena nutnost zkoumat účelnost nákladů vynaložených účastníkem v zastoupení advokátem. Z těchto důvodu dospěl s