17 C 278/2021-42 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 526 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené pojistné smlouvy, jež odpovídá dlužnému pojistnému za období od 7. 12. 2019 do 8. 1. 2020, kdy smlouva zanikla pro neplacení pojistného ze strany žalovaného a dále zaplacenému poplatku 200 Kč za upomínání. 2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 115a o.s.ř. nebylo třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jelikož věc bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, přičemž účastníci řízení na výzvu soudu nevyjádřili svůj nesouhlas s tímto postupem, čímž se jejich souhlas podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal. 3 Z listinných důkazů soud zjistil, že strany uzavřely pojistnou smlouvu dne 6. 6. 2018, jejímž předmětem bylo pojištění automobilu Mini. V žalovaném období činilo pojistné 3.780 Kč ročně a bylo splatné čtvrtletně ve výši 945 Kč. Žalobkyně oznámila zánik pojištění z důvodu neplacení pojistného ke dni 8. 1. 2020 a vyzvala žalovaného, aby dlužné pojistné ve výši 1.271 Kč zaplatil. Podle sazebníku poplatků činí poplatek za upomínání dlužného pojistného 200 Kč. Tento sazebník byl součástí uzavřené smlouvy v souladu s obecnými pojistnými podmínkami. 4 Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena pojistná smlouva podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v níž se žalovaný zavázal hradit pojistné a dále se zavázal hradit smluvené poplatky. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, pojistné ani smluvené poplatky neuhradil, čímž mu vznikl dluh v celkové výši 526 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu, a proto má žalobkyně právo i na úrok z prodlení v zákonné výši v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovanému byla určena obecná třídenní lhůta k plnění podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 5 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byl ve věci zcela úspěšný. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.