20 C 155/2022-77 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce uzavřel s žalovanou dne 15. 10. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 5 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit zpět do 22. 10. 2018. Zápůjčka byla žalované poskytnuta na účet dne 15. 10. 2018. Pohledávka byla postoupena z původního věřitele [právnická osoba], [IČO] na společnost [právnická osoba] na základě postupní smlouvy ze dne 30. 1. 2019, která ji následně postoupila žalobkyni na základě postupní smlouvy ze dne 21. 2. 2019. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splněním svého závazku, požaduje žalobkyně úrok z prodlení pod 23. 10. 2018. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila ani po té, co byla vyzvána k jejímu zaplacení předžalobní výzvou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud nařídil ústní jednání, z jehož účasti se žalobkyně, resp. její právní zástupce omluvil. Žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoliv měl řádně doručeno na adresu trvalého bydliště. Soud tedy postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, když na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí 1 213,15 Kč a úrokem 103,56 Kč Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 36 % RPSN byla sjednána ve výši 5 714,74 % ročně, spotřebitelský úvěr byl sjednán na dobu 21 dnů ode dne čerpání úvěru. Celková částka tedy byla splatná ve výši 6 316,71 a v případě neuhrazení řádně a včas ve výši 6 380,56 Kč. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Z výpisu z účtu a potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla dne 29. 8. 2018 částku 5000 Kč na účet žalované uvedený ve smlouvě. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2019 a 27. 2. 2019, oznámení o postoupení pohledávky a printscreenu seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni. <i>5. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou nebyla uzavřena platně. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Soud nepřehlédl, že žalovaná měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 5 000 Kč vrátit za 21 dnů rovněž i úrok spolu s poplatkem v celkové výši 1 316,71 Kč, jež při přepočtu činí 2 289 % ročně. Tato částka je v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a době splácení. 9. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o. z. Žalobkyně je podnikatelem, předmět jejího podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaná nepochybně věděla, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 o. z. (§ 1802 o. z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaná zavázala k placení úroku v roční výši 2 289 % (za 21 dnů v částce 1 316,71 Kč). Danou výši však soud považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností do jednoho roku však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření úvěrové smlouvy 19,27 % ročně, tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje. Při hodnocení souladu smlouvy, z níž má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úvěru, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě. Nelze odhlédnou ani od té skutečnosti, že žalobkyně by smlouvě s žalovanou jistě vůbec neuzavřela, pokud by nebyl sjednán požadovaný (nemravný) úrok. 10. Ačkoliv soud posoudil smlouvu jako neplatnou, tak žalobkyni náleží právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytla žalované, když se o tuto částku se žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť jí bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 o.z. Soud proto žalobkyni přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2993 o.z., spočívající v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků ve výši 5 000 Kč (poskytnutá jistina). Žalovaná věděla, že má žalovanou částku vrátit do 19. 9. 2018, což nesplnila, čímž se dostala do prodlení. Žalobkyně má proto právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním prospěchu, o který se bezdůvodně obohatila. Žalobkyně se nedomáhala ničeho jiného, než vrácení původně poskytnuté částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a o.s.ř. (předžalobní upomínka). Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto má právo na náhradu náklad