20 C 17/2022-148 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 800 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že žalobkyně je obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný byl při uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěr uzavíral v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 4. 6. 2021 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 19 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 12. 8. 2021. Dle čl. 8 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2500 Kč. Dle čl. 3 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí Úvěru za každý den čerpání Úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 13 300 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 13 300 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 19 000 Kč. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 4. 6. 2021. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 21. 10. 2021. 2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Uvedl, že žalobkyně postupovala v rozporu s dobrými mravy, požadoval anulaci půjčky z důvodu významného zisku z předchozích půjček. V roce 2017 uzavřel s žalobkyní dvě úvěrové smlouvy jako spotřebitel. Na smlouvu ze dne 22. 8. 2017 [číslo] kdy mu byla poskytnuta částka 3 000 Kč přeplatila nad tuto částku 2 474 Kč. Na smlouvu ze dne 6. 10. 2017 [číslo] kdy mu byla poskytnuta částka 9 000 Kč přeplatila nad tuto částku 31 166 Kč. Oba uvedené přeplatky požadoval v rámci své procesní obrany vrátit z důvodu neplatnosti smluv, tedy započetl tyto částky proti žalobnímu nároku žalované. Ohledně žalobního nároku uvedl, že v roce 2020 byl propuštěn ze zaměstnání a byl přihlášen na úřadu práce, ale nebyl přijat do zaměstnání. Jelikož nechtěl čerpat pouze podporu v nezaměstnanosti, byl nucen živit se podnikáním. Jeho příjmy byly zpočátku malé, a když se přihlásil k paušální dani, která se platí měsíčně, byl nucen si vzít první půjčku od žalobkyně. Učinil za nesporné, že dne 4. 6. 2021 došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] dále že téhož dne obdržel od žalobkyně částku 19 000 Kč. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 4. 6. 2021 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému za podnikatelským účelem úvěr ve výši 19 000 Kč se splatností 70 dní. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení (čl. 3 1. smlouvy), tedy 70 % na 70 dní, tedy 365 % ročně, což představovalo částku 13 300 Kč. Rovněž se strany dohodli na povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni jednorázovou sankci ve výši 500 Kč v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky (čl. 8 odst. 1 smlouvy). Z potvrzení o provedené platbě a vyjádření žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně dne 4. 6. 2021 poskytl žalovanému částku ve výši 19 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 10. 2021 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobce k zaplacení dlužné částky do 3 dnů. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že upomínka byla podána k poštovní přepravě dne 21. 10. 2021 a ze sledování zásilek soud zjistil, že byla žalovanému dodána dne 2. 11. 2021. Z nabídky, potvrzení o schválení a samotné smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22. 8. 2017 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč se splatností 14 dní. Výpůjční úroková sazba činila 730 % ročně, tedy 840 Kč, RPSN činila 62 290,30 %. Žalovaný jistinu úvěru obdržel a úvěr splatil dne 5. 10. 2017, když celkem uhradil částku 5 474,40 Kč (seznam čerpaných úvěrů žalovaného vystavený žalobkyní). Z nabídky, potvrzení o schválení a samotné smlouvy úvěru [číslo] ze dne 6. 10. 2017 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč se splatností 14 dní. Výpůjční úroková sazba činila 730 % ročně, tedy 2 520 Kč, RPSN činila 62 290,30 %. Žalovaný jistinu úvěru obdržel a úvěr splatil dne 27. 9. 2018, když celkem uhradil částku 40 165,87 Kč (seznam čerpaných úvěrů žalovaného vystavený žalobkyní). Ze seznamu čerpaných úvěrů žalovaného vystavený žalobkyní soud dále zjistil, že na úvěr [číslo] zaplatil žalovaný dne 10. 8.2021 částku 2 000 Kč. <i>4. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 9. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je vzhledem k úspěšné procesní obraně žalovaného zcela nedůvodná. Soud posoudil všechny posuzované úvěrové smlouvy (smlouvu [číslo] ze dne 4. 6. 2021, smlouvu ze dne 22. 8. 2017 [číslo] i smlouvu ze dne 6. 10. 2017 [číslo]) za absolutně neplatné (dle ust. § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy) s ohledem na výši požadovaných úroků. Smlouvou ze dne 4. 6. 2021 byly ujednány úroky ve výši 365 % ročně, přičemž obvyklá úroková sazba se v rozhodném období u korunových úvěrů pohybovala pod 20 %, (www.cnb.cz) (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Pokud snad žalobkyně uváděla, že se jednalo o jakýsi poplatek za každý den čerpání úvěru, pak k tomuto nutno konstatovat, že se zcela evidentně jedná o úroky z úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku. Smlouvami ze dne 27. 8. 2017 a 6. 10. 2017 byly ujednány úroky ve výši 730 % ročně, přičemž obvyklá úroková sazba se v rozhodném období u korunových úvěrů pohybovala pod 20 %. Soud při posouzení úvěrových smluv a zejména smlouvy uzavřené dne 4. 6. 2021 žalovaným jako podnikatelem vycházel ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, ze kterého mimo jiné vyplývá, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Byť Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uvedl, že samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi p