21 C 125/2022-57 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi [právnická osoba] [anonymizováno] (dále jen původní věřitel) a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum] Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové stránky původního věřitele, kde se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů a následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl dne [datum] úvěr poskytnut na sdělený bankovní účet. Žalovaný úvěr nevrátil v datech splatnosti, a proto mu žalobkyně dne [datum] zaslala upomínku. Žalovaný na svůj dluh ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. Pohledávku za žalovaný nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] s původním věřitelem. 2. Ve věci bylo nejprve rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], který byl následně usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] zrušen pro jeho nedoručení žalovanému. 3. Žalobkyně podáním ze dne [datum] na výzvu soudu doplnila žalobu, když uvedla, že nedisponuje dokladem totožnosti, kterým původní věřitel ověřoval totožnost žalovaného. Žalobkyně současně navrhla, aby soud učinil dotaz na [právnická osoba] ohledně majitele účtu, na který měl být úvěr poskytnut a zda k tomuto skutečně došlo. Žalobkyně dále konkretizovala označení pohledávky za žalovaným v seznamu postoupených pohledávek tak, že uvedla, že daná konkrétní pohledávka je identifikována [číslo] [jméno] [celé jméno žalovaného] [číslo] [datum] [číslo] s tím, že se jedná jednak o jméno a příjmení žalovaného, jeho rodné číslo a jedinečnou kombinaci referenčních čísel, pod kterými pohledávku evidoval jak původní věřitel, tak žalobkyně. 4. Podáním ze dne [datum] žalobkyně na výzvu soudu k doložení procesu uzavření smlouvy v podstatě toliko odkázala na v žalobě popsaný kontraktační proces. 5. Soud následně přípisem ze dne [datum] žalobkyni opětovně vyzval k doložení aktivní legitimace, na což žalobkyně reagovala podáním ze dne [datum], ve kterém uvedla, že k postoupení žalované pohledávky došlo smlouvou o postoupení pohledávek nikoli ze dne [datum], ale ze dne [datum]. Žalobkyně dále uvedla, že identifikace pohledávky byla jak pro postupníka, tak pro postupitele srozumitelná. Pohledávka za žalovaným byla označena číslem [anonymizováno] [číslo] a nachází se na listě [číslo] smlouvy s tím, že dále byla pohledávka označena jménem žalovaného, jeho rodným číslem, interním identifikačním znakem původního věřitele a výši postoupené pohledávky (43 923 Kč). 6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 7. Soud ve věci konal za účelem poskytnutí poučení žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) dne [datum] ústní jednání, ke kterému byli účastníci řízení řádně předvoláni. Žalobkyně se podáním ze dne [datum] z účasti na tomto omluvila, žalovaný se nedostavil. 8. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o uživatelském účtu, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že původní věřitel se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit spolu s úrokem ve výši 22 % do [datum]. Z výpisu z běžného účtu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný odeslal dne [datum] částku 1 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. Z výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] poskytnuta částka 16 001 Kč s označením„ [právnická osoba]“. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] má soud za prokázané, že majitelem výše uvedeného účtu byl žalovaný a že dne [datum] na tento účet došla uvedená platba. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k převodu pohledávek uvedených v příloze [číslo] přičemž v této se nachází tabulka, ve které rovněž figuruje jméno žalovaného, přičemž pohledávka byla postoupena ve výši 43 923 Kč, pod označením [anonymizováno] [číslo]. Z dopisu ze dne [datum] s názvem oznámení o postoupení pohledávky, včetně podacího lístku k tomuto, bylo zjištěno, že žalovaný byl tímto informován o postoupení pohledávky ve výši 43 923 Kč ze smlouvy číslo [anonymizováno] [číslo]. Z předžalobní výzvy ze stejného dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 55 393 Kč, tj. jistiny ve výši 43 923 Kč a nákladů zastoupení ve výši 11 470 Kč, která měla vzniknout ze smlouvy [anonymizováno] [číslo]. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. 11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Žalobkyně k prokázání svého návrhu předložila smlouvu o uživatelském účtu a smlouvu o spotřebitelském úvěru, která jednak nenese žádné známky podpisu (vlastnoručního či elektronického na dálku) smluvními stranami, a jednak není žádným způsobem označená ani datovaná. Ze smlouvy tedy nevyplývá a soud tudíž nemá za prokázané, že by žalovaný, či právní předchůdce žalobkyně projevili vůli být touto vázáni, případně kdy se tak stalo. Na výzvu soudu žalobkyně navíc uvedla, že nedisponuje doklady, kterým byla původním věřitelem ověřena totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy. V řízení sice bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného, který je veden u [právnická osoba], byla dne [datum], tj. v den tvrzeného uzavření smlouvy o úvěru, připsána částka 16 001 Kč a soud se proto zabýval otázkou, zda v daném případě nedošlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Ostatně žalobkyně vydání tohoto sama navrhovala pro případ, že by soud neuznal nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v projednávané věci ovšem neunesla břemeno důkazní ohledně tvrzeného postoupení konkrétní pohledávky za žalovaným. K důkazu byla žalobkyní předložena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní ze dne [datum], včetně její přílohy [číslo] ze které vyplývá toliko skutečnost, že součástí postupovaných pohledávek byla i pohledávka ve výši 43 923 Kč za žalovaným, která měla vzniknout ze smlouvy s označením [anonymizováno] [číslo] Smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou předložila žalobkyně k prokázání svého nároku, ovšem takto označená není (ostatně ani žádná ze žalobkyní předložených listin) a rovněž výše pohledávky neodpovídá dluhu žalovaného. Předpokladem platného postoupení pohledávky postupem podle § 1879 o. z. je přitom dostatečná určitost pohledávky. V daném případě tedy žalobkyně neprokázala, že předmětná pohledávka za žalovaným jí byla platně postoupena. Ostatně bývá běžné, že dlužníci u nebankovních subjektů mívají vícero půjček, což nelze s určitostí vyloučit ani v tomto případě. Pokud tedy na straně žalovaného došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, žalobkyně není aktivně legitimována k soudnímu vymáhání tohoto. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně byla k prokázání výše uvedených skutečností opakovaně vyzývána a byl jí dán nadstandartní prostor, aby při ústním jednání dostála své důkazní povinnosti. Žalobkyně nicméně tohoto svého práva nevyužila (ostatně soud žalobkyni ještě v předvolání k ústnímu jednání na tento nedostatek upozorňoval), když se z účasti na jednání soudu omluvila a soudu proto nezbylo než žalobu zamítnout. 12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by žalovaný, který byl v řízení zcela úspěšný, měl nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu ale v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.