21 C 267/2022-42 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 087 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně), smlouvu [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta bezhotovostní zápůjčka ve výši 15 000 Kč, jenže se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 15 168 Kč v 65 týdenních splátkách po 465 Kč. Žalovaný následně uhradil na pohledávku celkem částku 8 325 Kč, jenže byla ve výši 2 652,90 Kč započtena na jistinu úvěru a ve výši 5 672,10 Kč byla započtena na poplatek. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, když neplnil předepsané splátky, a proto původnímu žalobci vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty, jenž je požadována v kapitalizované podobě ve výši 7 500 Kč. Žalobkyně dále požadovala úhradu sankčních poplatků ve výši 1 500 Kč, přičemž se jedná o poplatky za zahájení vymáhání dluhu. Na příslušenství požadovala žalobkyně kromě zákonného úroku z prodlení rovněž i smluvní úrok ve výši 88 % z dosud nesplacené jistiny ve výši 12 347,10 Kč jdoucí od [datum] do zaplacení. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne [datum]. 2. Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo řízení na základě zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně částečně zastaveno co do smluvního úroku ve výši 76,25 % ročně z částky 12 347,10 Kč jdoucího od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil až v rámci jednání soudu dne [datum], kdy uvedl, že si je vědom svého dluhu u [anonymizováno], má i další závazky po splatnosti, kdy jeho prioritou je vše splatit. Žalobkyně setrvala na podaném návrhu. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému peněžní hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou převzal žalovaný v den uzavření smlouvy a zavázal se tuto částku vrátit včetně platby označené jako poplatek za spotřebitelský úvěr ve výši 15 168 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Ve smlouvě byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 88 % ročně a stanovena RPSN ve výši 168,04 %. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy). Žalovaný byl o změnách v osobě věřitele písemně informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], dle podacího archu byla tato listina předána k poštovní přepravě dne [datum]. V rámci předžalobní upomínky ze dne [datum] byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva ze dne [datum], doklad o odeslání z téhož dne). Z karty plateb, z tvrzení žalobkyně a za situace, kdy žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak, má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil jak na poskytnutou jistinu, tak na sjednaný poplatek ničeho vyjma částky 8 325 Kč. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 odst. 1 s 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru (nikoliv smlouvu o zápůjčce, jak ji v žalobě označuje žalobkyně, neboť pojmový znakem smlouvy o úvěru je úrok, coby forma úplaty) za absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč uhradit dále částku ve výši 15 168 Kč, označenou jako poplatek. Tento je sice ve smlouvě rozdělen na tři části (úrok, částka za zpracování spotřebitelského úvěru a částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, nic to ale nemění na tom, že právní předchůdce žalobce je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku se žalovaným smlouvu uzavřel. Poplatek tak svým charakterem představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit právní předchůdce žalobce, když ve smlouvě uvedl úrokovou sazbu ve výši 88 % ročně, která by sama o sobě, založila rozpor s dobrými mravy. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje 80, 89 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice se splatností od 1 roku do 5 let včetně v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2020 činila cca 8,21 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 9. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 o. z. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 15 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný dosud uhradil částku 8 325 Kč. Ze shora uvedených důvodů mu tak soud uložil, aby bezdůvodné obohacení ve výši 6 675 Kč (15 000 Kč – 8 325 Kč) uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže v souladu s žalobním návrhem k datu splatnosti, obsaženého ve výzvě žalobkyně k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum], když dle toho měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky do [datum]. Jelikož tak neučinil, dostal se od [datum] do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení, když v řízení byl převážně úspěšný žalovaný (vycházeje přitom z žalované jistiny a požadovaného kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí, po zohlednění částečného zpětvzetí žaloby), nicméně tomuto v řízení žádné náklady nevznikly 11. Lhůtu k plnění potom soud uložil v obecně třídenní lhůtě podle § 160 ods