21 C 299/2022-19 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou ze dne [datum], podanou u zdejšího soudu, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 1 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované formě ve výši 75,32 Kč, a to s odůvodněním, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaná splnila dne [datum] a dle zákonné úpravy se tak žalovaná stala poplatníkem televizního poplatku. Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatila měsíční televizní poplatky po 135 Kč za období počínaje měsícem červenec 2021 a konče měsícem březen 2022, proto žalovaná dluží ke dni podání žaloby na jistině dluhu částku ve výši 1 215 Kč a na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 75,32 Kč z titulu prodlení žalované s úhradou televizních poplatků. Žalobkyně dále na příslušenství požadovala náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, kdy tyto náklady vyplývají z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum], uzavření mezi Českou televizí a společností [právnická osoba] Žalobce písemně vyzval žalovanou k úhradě celkové dlužné částky dopisy ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání (k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili), neboť bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu (bez nařízení ústního jednání) souhlasili – žalobce výslovně v žalobě a u žalované došlo k projevu souhlasu marným uplynutím lhůty podle § 101 odst. 4 o.s.ř. 4. Podle § 2 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu. 5. Dle § 3 odst. 2 shora citovaného zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 6. Dle § 6 shora citovaného zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 7. Dle § 8 odst. 2 shora citovaného zákona je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal. 8. V dané právní věci má soud za zjištěné listinnými důkazy žalobce (přihláškou poplatníka, výzvami k plnění), že se žalovaná stala poplatníkem televizního poplatku za výše uvedené období, aniž poplatek zaplatila. Žalovaná byla žalobcem vyzvána k zaplacení dlužného poplatku, aniž žalovaná na výzvu reagovala. Soud má tedy za zjištěné, že žalovaná dluží žalobci měsíční televizní poplatky po 135 Kč za shora specifikované období. Žalovaná se vždy od 16. dne příslušného kalendářního měsíce, za který dluží poplatek ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, ocitla v prodlení se zaplacením dlužné částky, proto soud shledal oprávněným nárok žalobce včetně příslušenství žalované jistiny, a to ve formě zákonného úroku z prodlení, jehož výše odpovídá úpravě obsažené ve vládním nařízení č. 351/2013 Sb. v platném znění. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobci 1 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. (výrok I). 9. Soud shledal žalobu jako nedůvodnou, co se týče částky 63 Kč, kterou žalobkyně uplatnila z titulu náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Tyto náklady dle tvrzení žalobkyně vyplývají z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum], uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] Nelze přitom odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně, coby veřejnoprávní korporace, má zákonnou povinnost vybírat televizní poplatek od poplatníků a spravovat evidenci poplatníků, kdy tento poplatek je navíc jedním z jejích hlavním zdrojů příjmů (viz § 7 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., § 10, písm. a) zákona č. 483/1991 Sb.). Pokud tedy žalobkyně část činnosti, týkající se vymáhání televizního poplatku, a která jí byla výslovně zákonem svěřena, deleguje dohodou komerčního charakteru na třetí osobu, kdy tato zajišťuje pro žalobkyni zejména administrativu, tisk a případně rozesílání upomínek (jak bylo zjištěno z veřejně dostupné dohody o poskytování služeb) za paušální odměnu, nelze náklady, které žalobkyni tímto postupem vznikají přenášet na poplatníka, resp. na žalovaného. Lze totiž předpokládat, že žalobkyně si za účelem plnění svých zákonných povinností zajistí dostatečný aparát, aby jí (a přeneseně i poplatníkům) nevznikaly dodatečné náklady. Konečně nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že příslušenstvím pohledávky jsou sice podle § 513 občanského zákoníku rovněž náklady spojené s jejím uplatněním, nicméně se musí jednat o náklady účelně vynaložené. Z toho co bylo podáno výše toto ovšem dle názoru soudu nevyplývá, navíc žalobkyně faktický vznik těchto nákladů nijak nedokládá, pouze odkazuje, zjednodušeně řečeno, na rámcovou dohodu o poskytnutí služeb, podle které hradí žalobkyně smluvní straně paušální částku za jisté úkony převážně administrativního charakteru. Tyto hotové výdaje jsou pak součástí náhrady nákladů řízení (k tomu viz níže). 10. Žalobkyni, která byla ve věci neúspěšná pouze v nepatrné části, náleží plná náhrada nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a dále v paušální náhradě ve výši 200 Kč, určené podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) citované vyhlášky (výzva k plnění a sepis žaloby), vždy ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 citované vyhlášky. Soud uvádí, že náklady na právní zastoupení advokátem v předmětném sporu nebyly přiznány s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. US [číslo], neboť soud má za to, že s ohledem na předmět sporu, když se jedná o žalobu na ustáleném vzoru, je v možnostech žalobkyně pověřit k podání žaloby pracovníky právního útvaru žalobkyně tak, aby si žalobkyně činnost spojenou se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Předání příslušné agendy jakékoliv z advokátních kanceláří postrádá v tomto případě racionální smysl a taktéž účelnost. Hradit náklady je žalovaná povinna v rozsahu jejich účelného vynaložení, což v tomto případě soud neshledal, a proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení toliko podle § 151 odst. 3 o. s. ř., jako kdyby advokátem v řízení zastoupena nebyla. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.