21 C 3/2022-50 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši [částka] s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní, panem [jméno] [příjmení] a žalovanou (dále jen jako spoludlužníci), byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]. Tento úvěr měl být splacen ve 48 měsíčních splátkách po [částka] počínaje měsícem říjnem 2010. Žalobkyně následně dne [datum] vyplatila na účet uvedený ve smlouvě částku ve výši [částka]. Ve smluvních podmínkách si strany dojednaly, že spoludlužníci jsou ve vztahu ke všem závazkům ze smlouvy o revolvingovém úvěru oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Ze strany spoludlužníků byla na předmětnou smlouvu uhrazena dne [datum] částka ve výši [částka], dne [datum] částka [částka] a dne [datum] částka [částka]. Žalobkyně následně pro řádné nehrazení splátek úvěr zesplatnila, přehodnotila své nároky vyplývající ze smlouvy a úvěr přepočítala, jakoby byl úročen sazbou 13,96 % ročně. Žalobkyně dále požadovala částku [částka] a to z titulu smluvní pokuty, kterou si strany ujednaly ve smlouvě o revolvingovém úvěru, a to konkrétně za prodlení splátky o více než 15 dní ve výši 8 % z výše splátky a při prodlení splátky o více než 30 dní ve výši 13 % z výše splátky. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], požadované příslušenství je tvořeno smluvním úrokem ve výši 13,96 ročně z částky [částka] jdoucí od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky [částka] jdoucím od [datum] do zaplacení. 2. Soud nejprve ve věci vydal dne 8. 12. 2021 elektronický platební rozkaz [číslo jednací], proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor. Tento pak zdůvodnila tím, že Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zastavil exekuci vedenou žalobcem na základě nicotného rozhodčího nálezu, jenž přiznal žalobci nárok z výše citované smlouvy o revolvingovém úvěru, když shledal danou smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaná poukazovala na fakt, že s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, se strany mají vypořádat dle ustanovení o bezdůvodném obohacení, tj. že žalobkyně má nárok na uhrazení toliko částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dále žalovaná ve svém odporu poukázala na výši úroku a RPSN, jakožto na neoddělitelné součásti úrokové smlouvy. 3. Žalobkyně se k odporu žalované vyjádřila podáním ze dne [datum]. Ve vztahu k zastavení exekučního řízení uvedla, že toto samotné neznamená, že by žalobce ztrácel pohledávku, která mu byla přiznána dříve vydaným rozhodčím nálezem., neboť tato pohledávka existuje dle hmotného práva i nadále. Žalobkyně tak má za to, že v daném případě není na místě případná námitka překážky rei iudicatae (věci pravomocně rozhodnuté). Žalobkyně dále uvedla, že úvěrová smlouva byla uzavřena zcela platně a byla sjednána v souladu s dobrými mravy, když toto své tvrzení podpořila odkazem na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Žalobkyně taktéž uvedla, že žalobou se domáhá přiznání smluvního úroku toliko ve výši 13, 96 % ročně a nikoliv úrokové sazby původně sjednané ve smlouvě o revolvingovém úvěru. 4. Zdejší soud konal ve věci dne [datum] ústní jednání, v jehož rámci provedl dokazování, při kterém byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] bylo zjištěno, že mezi žalobkyní, žalovanou a panem [jméno] [příjmení] došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy, na základě které se žalobkyně zavázala vyplatit klientovi částku [částka], kterou se tento zavázal vrátit formou 48 měsíčních splátek po [částka] včetně smluvní odměny za poskytnutí úvěru ve výši [částka] RPSN byla stanovena na 99,28 %. Dle č. l. 6 této smlouvy se spoludlužníci zavázali, společně a nerozdílně plnit povinnosti ze smlouvy. Součástí smlouvy byl také splátkový kalendář ke smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo]. Z periodického výpisu z bankovního účtu žalobkyně ze dne [datum] má soud za prokázané, že dne [datum] byly na účet dlužníka odeslány finanční prostředky ve výši [částka]. Z Karty klienta ze dne [datum] a z platební bilance úvěrové smlouvy (č. l. 20 a 21 spisu) vzal soud za zjištěné, že na daný úvěr bylo dosud uhrazeno toliko [částka]. Ostatně žalovaná toto ve svých tvrzeních nerozporovala. Z předžalobní výzvy datované ke dni [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou vyzvala k úhradě dluhu, a to do 7 dnů od odeslání této výzvy. Z poštovního podacího archu má soud za prokázané, že daná výzvy byla odeslána dne [datum]. 5. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena dne [datum], je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 aplikovat na tento právní vztah úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen„ OZ“). 6. Dle § 39 OZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 7. Podle § 451 odst. 1 a 2 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 8. Podle § 563 OZ není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 9. Podle § 517 odst. 2 OZ jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 10. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko zčásti, když soud shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši [částka] uhradit dále částku [částka]. Tato je sice ve smlouvě označena jako smluvní odměna za poskytnutí úvěru, nic to ale nemění na tom, že má charakter úroku a žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých půjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovanou smlouvu uzavřela. Tato smluvní odměna tak představuje skrytý úrok a nikoli odměnu za služby, i když toto zdání se snažila navodit žalobkyně. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu smluvní odměny jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 50,78 % ročně a jedná se tak o ujednání neplatné dle § 39 OZ pro rozpor s dobrými mravy (§ 3 [příjmení]). Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2010 činila cca 14% ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Na tomto nic nemění ani fakt, že žalobkyně, jak sama uvádí, úrokovou sazbu jednostranně přehodnotila a uplatňuje smluvní úrok toliko ve výši 13,96 % ročně. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek, a to včetně veškerých sankcí, jakkoliv je žalobkyně požaduje ve snížené výši. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. [spisová značka]). 11. Z hlediska právního posouzení se jedná na straně žalované (resp. spoludlužníků) o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 451 OZ, kdy tato se poskytnutím peněžité hotovosti ze strany žalobkyně obohatila o částku [částka]. S ohledem na to má tak žalobkyně právo na vrácení plnění poskytnutého žal