21 C 71/2022-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši [částka] s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně vystavila na základě spolupráce se žalovanou faktury, které následně žalovaná neuhradila. Žalobkyně vystavila dne [datum] fakturu [číslo] se splatností [datum] znějící na částku [částka] a dne [datum] fakturu [číslo] se splatností [datum] znějící na částku [částka] Smluvní strany mezi sebou následně dne [datum] uzavřely dohodu o plnění dluhu ve splátkách, ve kterém žalovaná uznala dluh co do důvodu a výše, včetně náhrady části nákladů právního zastoupení v rozsahu dvou úkonů právní služby v částce [částka]. Dle sjednané dohody měla být částka [částka] uhrazena nejpozději do [datum] a částka [anonymizována dvě slova] nejpozději do [datum], přičemž žalobkyně na žádost žalované splatnost posunula do [datum], resp. do [datum]. Žalovaná následně plnila dohodnutý splátkový kalendář, kdy došlo dne [datum] k úhradě částky [částka], dne [datum] částky [částka] a částky [částka], dne [datum] částky [částka], dne [datum] částky [částka] a částky [částka]. Následně již nebylo ze strany žalované hrazeno ničeho. Celková dlužná částka se tak skládá z [částka] představující jistinu a [částka] představující náklady zastoupení, které do dnešního dne uhrazeny nebyly. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě, žalovaná se na výzvu soudu k tomuto nevyjádřila a soud proto předpokládal její konkludentní souhlas dle § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav. Z faktury [číslo] má soud za prokázané, že žalobkyně vyúčtovala žalované dne [datum] částku [částka] se splatností do [datum], z faktury [číslo] má soud dále za prokázané, že žalobkyně vyúčtovala žalované dne [datum] částku [částka] se splatností do [datum]. Z dohody o plnění ve splátkách, uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum], bylo zjištěno, že žalovaná uznala dluh vzniklý z výše uvedených faktur a zároveň se tento zavázala uhradit včetně jeho příslušenství a účelně vynaložených nákladů za právní zastoupení ve výši [částka]. Z bankovních výpisů má soud za zjištěné, že žalovaná uhradila dne [datum] částku [částka], dne [datum] částky [částka] a [částka], dne [datum] částku [částka] (zaúčtovanou na právní služby) a dne [datum] částky [částka] a [částka] (zaúčtovanou na právní služby). Z předložené emailové komunikace pak má soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně posouvala termín splatnosti až k [datum], resp. [datum] v případě nákladů právního zastoupení. Jelikož žalovaná netvrdila ani prokazovala opak, má soud z tvrzení žalobkyně za prokázané, že žalovaná od [datum] dále na svůj dluh již nehradila ničeho. 5. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 7. Dle ustanovení § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Dle ustanovení § 3 nařízení č. 351/2016 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky [částka]. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, žalobě v plném rozsahu vyhověl a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a z částky [částka] za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za požadovaný úkon právní služby za sepsání dohody o uznání dluhu, když tento náklad žalobkyni nevznikl v přímé souvislosti s uplatněním práva v soudním řízení. 12. Ohledně nákladů řízení soud dodává, že na projednávanou věc aplikoval § 142a odst. 2 o. s. ř., tedy že žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení i přes absenci zaslání řádné předžalobní výzvy žalované. V daném případě soud vycházel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, podle kterého jelikož je pro rozhodování o náhradě nákladů řízení rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu, nebude absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (viz např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit (respektive jinak„ zajistit“, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení), není dán sebemenší důvod sankcionovat„ pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně sice v žalobě poukazuje na předžalobní výzvu ze dne [datum], která byla žalované doručena dne [datum], nicméně nelze přehlédnout, že dohoda o plnění dluhu ve splátkách, která je v tomto případě právním titulem soudně uplatněné pohledávky, byla uzavřena až po téměř dvou měsících. Soud s ohledem na postoj žalované ke svému dluhu, kdy tato opakovaně žádala žalobkyni o prodlužování splatnosti splátek s odůvodněním nepříznivé ekonomické situace a na upomínání formou emailu nereagovala (viz. email právní zástupkyně žalobkyně ze dne [datum]) uzavřel, že nelze trvat na doslovném výkladu citovaného ustanovení o. s. ř., když žalované zcela evidentně o existenci pohledávky věděla a zůstávala k ní nadále zcela pasivní. 13. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta první před středníkem, o. s. ř.