25 C 117/2022-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 1 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 8. 2. 2016 do zaplacení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 6. 1. 2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu právní předchůdce žalobce poskytl peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč, jež byly žalovanému zaslány na jeho bankovní účet, jehož číslo uvedl v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Smlouva byla považována za uzavřenou okamžikem, kdy žalobce poskytl žalovanému zápůjčku. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na webových stránkách původního věřitele, resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o půjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil se smluvními podmínkami, jejich přílohami i s informacemi v nich uvedenými, jež tvořily nedílnou součást těchto podmínek a byly k dispozici na webových stránkách, dále že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Žalovaný zde uvedl údaje o svém rodném čísle, dokladu totožnosti i bankovním účtu. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky do 7. 2. 2016. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, původnímu věřiteli ani žalobci ničeho nezaplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se dne 21. 12. 2017 se žalobce stal věřitelem uvedené pohledávky. Žalobce požadoval vrácení toliko jistiny půjčky, poplatek za poskytnutí půjčky v tomto řízení nepožadoval. Žalobce dále nárokoval zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 6. 1. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se původní věřitel zavázat žalovanému poskytnout úvěr ve výši 1 500 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 5. 2. 2016 (poplatek za úvěr činil 0 Kč, roční úroková sazba 0 % a RPSN 0 %) (prohlášení [číslo] o poskytnutí úvěru včetně souhlasu se zpracováním osobních údajů a standardních podmínek úvěrové smlouvy, standardní evropská informace o spotřebitelském úvěru, základní informace, příkaz k úhradě a kopie OP žalovaného). Úvěr ve výši 1 500 Kč byl žalovanému zaslán na účet [bankovní účet], který označil v prohlášení (v úvěrové smlouvě) (potvrzení o platbě – část výpisu). Fakturou [číslo] ze dne 6. 1. 2016 žalobce vyúčtoval žalovanému částku 1 500 Kč, jež byla splatná dne 7. 2. 2016 (označená faktura). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 se žalobce stal věřitelem dané pohledávky, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 1. 2018 (smlouva o postoupení pohledávek z uvedeného dne a oznámení o postoupení pohledávky ze zmíněného dne včetně podacího archu). Ani přes výzvu ze dne 5. 6. 2020 nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobci zaplatil (výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka z uvedeného dne včetně podacího archu). 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ NOZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena v souladu s ust. § 2395 a násl. NOZ smlouva o úvěru. Žalobce sice tvrdil, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, soud však s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem podřadil smluvní vztah účastníků pod smlouvu o úvěru ze shora citovaného ustanovení § 2395 a násl. NOZ, když i ze samotného prohlášení vyplývá, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru a žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 1 500 Kč. Žalobce se stal v souladu s ust. § 1879 NOZ věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému písemně oznámeno, jak bylo v řízení prokázáno. Právní předchůdce žalobce svoji povinnost ze smlouvy řádně splnil, když umožnil žalovanému čerpat poskytnutý úvěr. Žalovaný však svoji povinnost ze smlouvy porušil, když poskytnutý úvěr řádně a včas nesplatil, čímž se dostal do prodlení. Žalovaný ohledně svého závazku neuvedl žádná skutková tvrzení, vznik ani výši nesporoval. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobci zaplatil dlužnou částku ve výši 1 500 Kč, odpovídající jistině poskytnutého úvěru. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky vyplývá z ust. § 2395 NOZ ve spojení s ust. § 2399 odst. 1 NOZ. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve shora konkretizované výši. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobce v souladu s ust. § 1970 NOZ právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (§ 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobci byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 a ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 168 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 368 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.