25 C 3/2022-76 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 10 033,76 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] se žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl původním věřitelem poskytnut žalované úvěr v konečné výši 28 583,76 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, čímž zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, žalovaná čerpala částku 28 583,76 Kč se splatností dne [datum]. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Celková výše nároku žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalované činí celkem částku 10 033,76 Kč, splatných nejpozději dne [datum]. Žalobce dodal, že pokud by soud neuznal jeho nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požádal, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. [jméno] částku žalovaná ani přes výzvy žalobce nezaplatila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalobce doplnil, že byla žalované poskytnuta částka 39 325 Kč, což dokládal výpisy z účtu. Dle nejmladší faktury splatné dne [datum], dlužila žalovaná k uvedenému dni částku 28 583,76 Kč. Žalovaná částka se sestává ze součtu výběrů a poplatků za výběry žalované dle smlouvy v celkové výši 23 716,41 Kč (již snížených o případné úhrady), dále z náhrady účelně vynaložených nákladů 500 Kč (2 x 250 Kč dle smlouvy) a z úroků za období čerpání ve výši 4 367,35 Kč. Žalovaná uhradila před postoupením pohledávky celkem částku 71 461,04 Kč. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu jejího pobytu zapsaného v Centrální evidenci obyvatel ČR. Vzhledem k tomu, že se účastníci k ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupce žalobce svoji neúčast omluvil a nežádal odročení tohoto jednání, žalovaná se neomluvila, soud postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobce předložil smlouvu o revolvingovém úvěru, k jejímuž uzavření mělo dojít dne [datum] mezi žalovanou a společností [právnická osoba] Jejím obsahem bylo poskytnutí úvěru až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč Smlouva měla být uzavřena na dobu neurčitou, úvěr měl být úročen pevnou úrokovou sazbou dle sazebníku, jež ke dni uzavření smlouvy činil 8,5 % měsíčně, RPSN činila 264,42 %. Klient byl věřiteli povinen splácet úvěr, úroky i poplatek za čerpání pravidelnými měsíčními částkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle obchodních podmínek (12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší). Pro prodlení klienta měla být sjednána i náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. K této smlouvě nebyly připojeny podpisy žalované ani právního předchůdce žalobce (zmíněná smlouva o revolvingovém úvěru včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru). Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vyplývá, že celková částka 39 325 Kč byla zaslána na výše označený účet, který, jak soud ověřil zprávou [právnická osoba] je žalované a na tento účet byla připsána částka 39 325 Kč (potvrzení o provedených platbách a zpráva [právnická osoba] ze dne [datum] včetně přílohy). Žalobce soudu dále předložil listinu s názvem Platební informace, která byla vystavena původním věřitelem, v níž byla vyčíslena celková dlužná částka k datu splatnosti 28 583,76 Kč, neuhrazené částky z minulého období 7 141,91 Kč, aktuální povinná minimální měsíční splátka k datu splatnosti 3 572,97 Kč, aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti 10 714,88 Kč a datum splatnosti [datum] (zmíněná listina). Ze strany žalobce byla předložena i blíže neoznačená listina, která obsahovala tabulku s jednotlivými částkami výběrů, poplatků, úhrad i faktur, z níž se však bez dalšího žádné další závěry učinit nepodařily. Soud zde zkontroloval pouze výběry, které korespondují s již provedenými důkazy a z nichž vyplývá celkový výběr ve výši 39 325 Kč. Věřitelem pohledávky za žalovanou se stal na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobce (smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek). O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne [datum] (dopis původního věřitele z uvedeného dne). Soudu byla předložena i nepojmenovaná listina v anglickém jazyce s údaji o žalované. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu prostřednictvím zástupce žalobce (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku). 5. Podle ustanovení § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není dán. V řízení bylo na žalobci, aby prokázal, že jím tvrzená písemně uzavřená smlouva o úvěru, byla řádně a platně uzavřena, tak, aby závazek platně dle shora citovaného ust. § 1723 odst. 1 NOZ vznikl. K této smlouvě nebyly připojeny podpisy žalované, nebylo možné ověřit, zda měla žalovaná vůli být touto smlouvou vázána, zda k ní v tomto znění přistoupila. Žalobce k prokázání této skutečnosti neoznačil žádné další důkazy, nařízeného ústního jednání, u něhož by mu bylo poskytnuto poučení, se nezúčastnil. Žalobce přitom řádně tvrdil, že smlouva byla uzavřena distančně, avšak svá tvrzení nikterak neprokázal. Je třeba zdůraznit, že žalobce stíhá důkazní břemeno, v případě jeho neunesení nemůže být ve věci úspěšný. Soud má za to, že i uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku lze řádným způsobem prokázat, což se však v dané věci nestalo. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce žalované zaslal na její účet celkem částku 39 325 Kč, kterou by event. bylo možné hodnotit dle ust. § 2991 a násl. NOZ jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu. Poskytnutí jiných peněžních prostředků nemá z provedených důkazů soud za prokázané. Soud v tomto směru odkazuje především na jednotlivé výpisy, které žalobce soudu předložil, stejně tak na zprávu [právnická osoba] Co se týká listiny nazvané Platební informace, k ní je nutné konstatovat, že z ní nevyplývají údaje o konkrétním čerpání peněžních prostředků ze strany žalované, není tak zřejmé, z čeho se vyčíslené částky sestávají. Protože z tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaná zaplatila celkem částku 71 461,04 Kč, nebylo možné postupovat dle výše citovaného ust. § 2991 a násl. NOZ, neboť žalovaná žalobci, respektive jeho právnímu předchůdci poskytnuté peněžní prostředky vrátila. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku), neboť se žalobci nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o úvěru ani ujednání o poplatcích či nákladech za vymáhání, příp. o smluvní pokutě. Soud nad rámec připomíná, že rovněž RPSN ve výši 264,42 % a úroková sazba ve výši 102 % ročně není souladná s požadavkem přiměřenosti a bylo by tak na místě přihlédnout i k ustanovení § 1813 NOZ. K nepřiměřenému ujednání se dle ustanovení § 1815 NOZ nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k zamítnutí žaloby byla ve věci úspěšná žalovaná, které tak náleželo právo na přiznání náhrady nákladů řízení. Protože z obsahu spisu žádné takové náklady soud nezjistil, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.