25 C 317/2022-20 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dni [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě žalobkyně žalované zajišťovala služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne [datum], kdy byla tato smlouva ukončena. Po ukončení smlouvy měla dle smluvního ujednání žalovaná povinnost do 10 dnů vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení, konkrétně set-top box, které od žalobkyně převzala, což stvrdila svým podpisem na smlouvě. Protože své povinnosti nedostála, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení set-top boxu. Žalobkyně dodala, že s účinností ode dne [datum] došlo ke změně dosavadní obchodní firmy [právnická osoba] na [právnická osoba], a to v souladu se schváleným projektem rozdělení a fúze společnosti [právnická osoba] odštěpením, když jmenovaná společnost nezanikla a vyčleněná část jejího jmění přešla na [právnická osoba] [právnická osoba] a k fúzi sloučením [právnická osoba] a.s., jako zanikající společnosti a [právnická osoba] [právnická osoba], jako nástupnická společnost, změnila firmu na [právnická osoba] Ani přes výzvu ze dne [datum] žalovaná technické zařízení nevrátila, ani nezaplatila smluvní pokutu za jeho nevrácení. Žalobkyně vedle toho požadovala i přiznání úroků z prodlení v zákonné sazbě. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Písemnosti jí byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v registru obyvatel. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací – kombinovaná televize, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat veřejně dostupné služby elektronických komunikací a žalovaná se zavázala za tyto služby hradit sjednanou odměnu včetně veškerých dalších poplatků a nákladů podle platného ceníku žalobkyně. Tato smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaná si pronajala technické zařízení – [příjmení] [příjmení] [jméno]. Strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácení, poškození, zničení, nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného koncového zařízení, či jeho přemístění mimo sjednaný koncový bod účastníka, nebo neoprávněné sdílení služby třetí osobou, uhrazením smluvní pokuty nebylo dotčeno právo na náhradu újmy. Součást smlouvy tvořily všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, podmínky pro služby a ceník (citovaná smlouva [číslo]). Podle zvláštních podmínek pro službu kombinované televize (článek 4.4) je žalovaná v případě ukončení smlouvy povinna technické zařízení vrátit ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy (zmíněné podmínky). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě částky 5 000 Kč a vrácení technického zařízení (zmíněný dopis včetně podacího archu). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná dlužnou částku žalobkyni zaplatila. 4. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Po právním zhodnocení soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Účastníci platně uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla rovněž smlouva o výpůjčce ve smyslu ustanovení § 2193 a násl. o.z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované do užívání koncové zařízení pro příjem signálu. Strany ve smlouvě smluvily povinnost žalované pro případ ukončení vrátit poskytnuté zařízení žalobkyni, pro případ prodlení s touto povinností byla mezi účastníky sjednána v souladu s ustanovením § 2048 a násl. o.z. smluvní pokuta. Žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, když technické zařízení žalované zapůjčila, žalovaná však svoje smluvní povinnosti porušila, když po ukončení smlouvy předmětné technické zařízení žalobkyni nevrátila zpět, ač k tomu byla písemně vyzvána. Žalobkyně proto využila svého práva na uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty, jejíž výše byla za konkrétní porušení ve smluvní povinnosti žalované, sjednána. Soud proto vyhodnotil, že nárok žalobkyně je dán, neboť z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaná žádným způsobem nebrojila, vyplynulo, že žalovaná nevrátila set-top box, za toto porušení byla stanovena smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 o.z. právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jako běžnou třídenní. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT) za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k úhradě) á 200 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby á 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 168 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 368 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. 7. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodnou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalované osoby, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda žalobkyně je v obdobných věcech zastupována různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016-41).