25 C 37/2022-24 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 484,67 spolu s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 168,04 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že jestliže fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od uplynutí 30 denní lhůty. Na tuto výzvu žalovaný v zákonné lhůtě nereagoval, žalobkyně jej zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky, čímž mu vznikla v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. povinnost platit televizní poplatky v zákonné výši. Své povinnosti nedostál a za období od února 2020 do prosince 2020 včetně dluží žalobkyni celkovou dlužnou částku ve výši 1 484,67 (10 x 135 Kč + 134,67 Kč). Ani přes výzvy žalovaný svoji povinnost vůči žalobkyni nesplnil. Žalobkyně požadovala rovněž i úrok z prodlení v zákonné sazbě, který kapitalizovala ke dni 27. 10. 2021 částkou 168,04 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dopisem ze dne 27. 5. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k přihlášení poplatníka, v němž žalovaného poučila o důvodu doručení tohoto dopisu i o nezbytném následném postupu včetně následků při nečinnosti žalovaného (zmíněný dopis včetně odpovědního formuláře a informací o zpracování osobních údajů). Vzhledem k nečinnosti žalovaného žalobkyně dopisem ze dne 28. 8. 2019 informovala žalovaného o zařazení do evidence plátců televizního poplatku s povinností hradit stanovené poplatky (první za září 2019). Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpis z evidence České pošty vyplývá, že žalovaný byl přihlášen v září 2019 (dopis z 28. 8. 2019 a zmíněné potvrzení z 16. 9. 2021). Žalobkyně vyzvala žalovaného upomínkami ze dne 8. 3. 2021 a 18. 5. 2021 k zaplacení dlužných televizních poplatků, jejichž součástí byl i výpis detailu dluhu a informace pro poplatníka (upomínky z uvedených dnů včetně dodejky a výpisu detailu dluhu). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil. 4. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“) jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizováno] (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 5. Podle § 7 odst. 1, 2, 3 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně, nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. 6. Podle § 6 výše citovaného zákona měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 7. Soud po zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný se postupem dle § 7 odst. 1, 2, 3 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích stal od měsíce září 2019 poplatníkem televizních poplatků ve smyslu § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, když ve stanovené lhůtě neoznámil písemným čestným prohlášením opak, přičemž dle výše citovaného ustanovení § 7 odst. 1, 2 ve spojení s ustanovením § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích byl povinen hradit televizní poplatek v měsíční výši 135 Kč nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný tuto svoji povinnost plnil i od února 2020 do prosince 2020, tj. za 11 měsíců, kdy celková výše televizního poplatku činila částku 1 484,67 (10 x 135 Kč + 134,67 Kč), soud mu tuto povinnost uložil výrokem I. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni byl proto přiznán i úrok z prodlení ode dne počátku prodlení s úhradou televizních poplatků, a to v kapitalizované výši určené ke dni 27. 10. 2021 částkou 168,04 Kč, kterou požadovala žalobkyně a jež nepřesahuje zákonnou sazbu. Žalovanému byla ke splnění uložené povinnosti v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. určena běžná třídenní lhůta. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT) za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepis žaloby) á 200 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby á 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 126 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.