25 C 66/2022-17 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 540 Kč spolu s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 17,29 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný, který se stal držitelem televizního přijímače, jej dne 15. 5. 2017 přihlásil, přičemž mu zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zákonem o rozhlasových a televizních poplatcích i televizní poplatek ve stanovené výši. Své povinnosti nedostál a za období od 06/2021 do 09/2021 včetně dluží žalobkyni celkovou dlužnou částku ve výši 540 Kč (4 x 135 Kč). Ani přes výzvu žalovaný svoji povinnost vůči žalobkyni nesplnil. Žalobkyně požadovala rovněž i úrok z prodlení v zákonné sazbě, který kapitalizovala ke dni 15. 12. 2021 částkou 17,29 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) prostřednictvím datové schránky. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpis z evidence České pošty vyplývá, že žalovaný přihlásil v květnu 2017 jeden televizní přijímač (zmíněné potvrzení z 29. 11. 2021). Žalobkyně vyzvala žalovaného upomínkou ze dne 21. 10. 2021 k zaplacení dlužných televizních poplatků, jejíž součástí byl i výpis detailu dluhu a informace pro poplatníka (upomínka z uvedeného dne včetně výpisu detailu dluhu). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil. 4. Podle § 7 odst. 1, 2, 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“) poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně, nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. 5. Podle § 6 výše citovaného zákona měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 6. Soud po zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný se na základě své přihlášky stal od měsíce května 2017 poplatníkem televizních poplatků ve smyslu § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, přičemž dle výše citovaného ustanovení § 7 odst. 1, 2 ve spojení s ustanovením § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích byl povinen hradit televizní poplatek v měsíční výši 135 Kč nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný tuto svoji povinnost plnil i od 06/2021 do 09/2021, tj. za 4 měsíce, kdy celková výše televizního poplatku činila částku 540 Kč (4 x 135 Kč), soud mu tuto povinnost uložil výrokem I. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni byl proto přiznán i úrok z prodlení ode dne počátku prodlení s úhradou televizních poplatků, a to v kapitalizované výši určené ke dni 15. 12. 2021 částkou 17,29 Kč, kterou požadovala žalobkyně a jež nepřesahuje zákonnou sazbu. Žalovanému byla ke splnění uložené povinnosti v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. určena běžná třídenní lhůta. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT) za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepis žaloby) á 200 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby á 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 126 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.