28 C 109/2022-54 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 3. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 111 103,88 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 5. 9. 2018 smlouva o hotovostním úvěru M půjčka plus č. GNN [číslo], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, který byl poukázán žalovanému na jeho účet M konto. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet formou 36 měsíčních anuitních splátek po 4 931,50 Kč. Žalovaný se taktéž zavázal zaplatit poplatky v souladu se smlouvou a sazebníkem poplatků s tím, že úvěr se zavázal splatit nejpozději do 36 měsíců ode dne poskytnutí úvěru, kdy byla ujednána úroková sazba za poskytnutí úvěru ve výši 5,90 % ročně. Žalovaný se však dostával do prodlení s plněním splátek, a to opakovaně, naposledy s více než 2 splátkami splatnými do dne odstoupení od smlouvy. Vzhledem k opakovanému porušení smlouvy žalobkyně vyzvala žalovaného k doplacení smluvených splátek po splatnosti, které žalovaný neuhradil. Žalobkyně tak v souladu s ust. § 13 odst. 10 podmínek odstoupila od smlouvy ke dni 20. 11. 2019, k témuž dni se stal celý dluh ve výši 112 614,95 Kč splatným, o čemž byl žalovaný informován a vyzván k jeho uhrazení. Žalovaný však neuhradil ničeho, a to ani poté, co byl upomínán předžalobní upomínkou. Ke dni odstoupení od smlouvy činila nesplacená jistina částku 110 953,88 Kč, smluvní úrok za poskytnutí úvěru 1 511,07 Kč, dlužné poplatky ve výši 150 Kč, celkem tak 112 614,95 Kč. Žalovaný neuhradil po odstoupení od smlouvy ničeho. 2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 1. 2022 č. j. 54 C 389/2020-37 byla věc postoupena soudu zdejšímu jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 3. 2022. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena dne 5. 9. 2018 smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 36 měsíčních splátkách ve výši 4 931,50 Kč. Úrok byl úročen sazbou 5,90 %, RPSN činila 11,91 % Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky účinné od 1. 6. 2017, přičemž podle článku 2.8.6 je žalobkyně oprávněna z důvodu podstatného porušení smlouvy žalovaným odstoupit a dle čl. 2 .8.8 je žalobkyně oprávněna prohlásit úvěr svým rozhodnutím za ihned splatným, okamžikem zániku závazku ze smlouvy. Výpisem z úvěrového účtu bylo zjištěno, že téhož dne byla na účet žalovaného poslána částka 150 000 Kč. Pohyb na úvěrovém účtu žalovaného pak osvědčuje provedené úhrady a výši nedoplatků. Dopisem ze dne 22. 10. 2019 byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky s tím, že pokud se tak nestane, žalobkyně od smlouvy odstupuje. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, a to včetně předžalobní upomínky. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. Soud má za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná úvěrová smlouva dle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku. Tato smlouva splňuje veškerá náležitosti, které splatnou smlouvou o úvěru spojuje občanský zákoník, taktéž splňuje náležitosti z požadované zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prokázala, že předmětný úvěr žalovanému poskytla, stejně tak soud vzal za prokázané, že žalovaný úvěr řádně a včas nehradil, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. Strany si taktéž ve smlouvě sjednaly pojištění úvěru, které byl žalovaný rovněž povinen hradit žalobkyni (§ 2758 an. obč. zák.). Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a to včetně požadovaného příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, když tím, že žalovaný neplnil, dostal se do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 789,40 Kč Tyto náklady se stávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 445 Kč dle zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ze 3 úkonů právní služby po 5 580 Kč dle § § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), ze 3 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. K nákladům řízení dále náleží částka představující 21 % DPH ve výši 3 704,40 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř). 9. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 o.s.ř.