28 C 125/2022-18 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 10 351,29 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2021 s tím, že původní věřitel je společností, jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 8. 11. 2019 smlouvu o úvěru č. C [číslo], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 4 900 Kč, který měl být splacen nejpozději do 8. 12. 2019. Žalovaná ačkoliv poskytnutý úvěr čerpala, do data splatnosti peněžní prostředky nevrátila. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení nesplácené jistiny úvěru ve výši 4 900 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 451,29 Kč, který byl splatný taktéž dne 8. 12. 2019. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně uvedla, že po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a navrhovanou splatností. Žalovaná akceptovala smlouvu zadání SMS kódu, jež jí byl zaslán na její telefonní číslo. Poté bylo žalované zasláno číslo poukázky s PIN kódem pro výběr peněžních prostředku s platností 48 hodin, žalovaná si dne 8. 11. 2019 peněžní prostředky ve výši 4 900 Kč vybrala. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dne 8. 11. 2019, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 4 900 Kč, který byl poskytnut dne 8. 11. 2019 se splatností dne 8. 12. 2019, s uvedenou roční zápůjční úrokovou sazbou 40 % ročně. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 451,29 Kč s tím, že RPSN byla ve výši 10 791,20 % (smlouva o úvěru č. C [číslo]). Z poukázky a SMS kódu má soud za to, že peněžitá částka byla žalované poskytnuta, kdy žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak. Stejně tak soud vychází z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná v souvislosti s poskytnutým úvěrem neuhradila ničeho, a to ani poté, co byla ze strany žalobkyně marně vyzývána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, kdy současně byla informována o postoupení pohledávky současné žalobkyni (výzva k úhradě před podáním žaloby, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). 4. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu, a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 5. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že na smlouvu uzavřenou mezi účastníky je nutno nahlížet jako na smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaná se zavázala uhradit za poskytnutí částky 4 900 Kč poplatek ve výši 5 451,29 Kč, a to za dobu jednoho měsíce. Z předmětné smlouvy vyplynulo, že RPSN činila 10 791,20 %. Pokud by se jednalo o smlouvu platnou, poplatek by představoval úrok z prodlení ve smyslu ust. § 2392 a 2395 o. z., tedy formou úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Právní předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytování peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů a úrok je sjednáván za účelem generování zisků, nekryje individuální odůvodnění odůvodněné finančně náročnější či rizikovější obchody, které by byly z pohledu právní úpravy akceptovatelné. Pokud výše RPSN činila 10 791,20 %, pak je nutné na ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou hledět jako na ujednání neplatné dle ust. § 587 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Nutno taktéž poukázat, že ačkoliv v úvěrové smlouvě byla uvedena roční zápůjční úroková sazba ve výši 40 % ročně, tato však byla uvedena pouze s přihlédnutím k tomu, že poplatek za poskytnutí úvěru by činil 2 143,79 Kč, tedy za předpokladu, že by úvěr byl splacen včas. V opačném případě činil poplatek 5 451,29 Kč, což znamená úroková sazba ve více než dvojnásobně uvedené výši. V daném případě soud nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků akceptovat, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že se jedná o zápůjčku, která má charakter krátkodobé zápůjčky (úvěru). Soud uvádí, že si je vědom ust. § 576 a 577 obč. zákoníku, kdy se hovoří pouze o neplatnosti části smlouvy, tato ustanovení však nejsou na daný případ aplikovatelná, neboť nelze předpokládat, že pokud by žalovaná nepřistoupila na poplatek v uvedené výši, byla by smlouva uzavřena. Podle názoru soudu je smlouva natolik nevyvážená při posouzení práv a povinností smluvních stran, při posouzení možnosti měnit ujednání ve smlouvě, že na smlouvu je nutno hledět jako na smlouvu absolutně neplatnou. Nárok žalobkyni soud tedy přiznal z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 o.z., neboť jak je shora uvedeno, soud má za prokázané, že částka 4 900 Kč byla žalované poskytnuta. Ohledně úroků z prodlení soud poukazuje na ust. § 1970 o.z. Vzhledem k tomu, že smlouva byla shledána jako absolutně neplatná, byla žalovaná povinna finanční prostředky vrátit na výzvu právního předchůdce žalobkyně či žalobkyně. Tato výzva byla učiněna dne 3. 4. 2021, přičemž žalované byla poskytnuta třídenní lhůta pro dodatečné splnění. Z podacího lístku vyplynulo, že výzva byla odeslána dne 3. 4. 2021, domněnka doby dojití tak v souladu s ust. § 573 nastala dne 8. 4. 2021, do 11. mohla žalovaná plnit. Pokud tak neučinila, od 12. 4. 2021 se dostala do prodlení. 6. Co do zbytku byla žaloba zamítnuta. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142, kdy s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud rozhodl, že žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřizná (nebylo prokázáno, že by procesně úspěšnější žalované nějaké náklady vznikly). 8. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.