28 C 195/2021-42 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem na vydání Elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 10. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 500 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 8. 11. 2019 smlouva o úvěru konsolidace půjček [číslo] v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 500 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků žalovaného a žalovaný se tento úvěr zavázala splatit v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 6 579,88 Kč počínaje 15. 12. 2019. Strany se dohodly, že úvěr bude úročen sazbou ve výši 9,90 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek dne 8. 11. 2019 splnil, když žalovanému úvěr ze shora uvedené výši poskytl. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, právní předchůdce žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním prohlásil úvěr okamžitě splatný dopisem ze dne 14. 4. 2020. Žalovaný však neuhradil ničeho. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 500 000 Kč, dále smluvního úroku z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 20 899,14 Kč, smluvních poplatků ve výši 900 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 28. 1. 2021 ve výši 32 509,28 Kč, ze zákonného úroku z prodlení z jistiny od 29. 1. 2021 do zaplacení a smluvního úroku z jistiny ve výši 9,90 % od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, co byl vyzýván v rámci předžalobní upomínky. 2. Usnesením ze dne 27. 12. 2021 č. j. 28 C 195/2021 – 24 byl žalovanému s ohledem na jeho neznámý pobyt ustanoven opatrovník v osobě JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta. 3. Opatrovník žalovaného uvedl, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] konsolidovala předchozí dlužné závazky žalovaného s tím, že dle názoru opatrovníka byl s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti tento krok velmi rizikový. Uvedl, že z žaloby nevyplývá, zda a jak byly ověřeny údaje, které žadatel o konsolidovaný úvěr poskytl společnosti [právnická osoba], kdy navíc bance s ohledem na pojem konsolidace muselo být zřejmé, že žalovaný má dluhu více. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr, lze konstatovat, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s řádnou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřební úvěr, kdy opatrovník žalovaného konstatoval s ohledem na tyto skutečnosti absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. V tomto případě je pak nutné postupovat dle pravidel o bezdůvodném obohacení, kdy žalovaný by měl povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijal a nesplatil a zákonný úrok z prodlení. 4. Žalobkyně k vyjádření opatrovníka žalovaného uvedla, že společnost [právnická osoba] při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem v žádosti klienta o konsolidaci úvěrů ze dne 8. 11. 2019. Uvedla, že tato žádost byla hodnocena individuálně v souladu splatnými schvalovacími strategiemi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti pak byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Navíc v případě žalovaného, který byl v zaměstnaneckém poměru, právní předchůdce žalobkyně vycházel z doloženého příjmu ve výši 19 235 Kč, kdy žalovaný zároveň uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 40 000 Kč. Při zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného byl porovnáván jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Banka tak získala částku disponibilních zdrojů klienta, kdy z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči společnosti neměl klient v době podání žádosti žádné závazky. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 10 851 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tak po individuálním zhodnocení žalovaného žádosti žalovaného vyhověla a konsolidovala šest jeho externích závazků úvěrem ve výši 500 000 Kč se splátkou 6 579,88 Kč. 5. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 6. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru – konsolidace půjček, výpisu z úvěrového účtu, sazebníku poplatků, produktových podmínek, platebních historií žalovaného, z potvrzení o výši příjmu, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z vyjádření [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], posouzení k úvěruschopnosti, z žádosti o úvěr – konsolidaci půjček, má soud za zjištěný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. 8. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2 a následujících zákona č. 145/2010 Sb. se spojením s ustanovením § 2395 a následujících občanského zákoníku. Žalovaný se zavázal řádně a včas vrátit poskytnutý úvěr, své povinnosti plynoucí jí ze smluvního ujednání však porušoval, když řádně a včas čerpané prostředky neuhradil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do požadovaného příslušenství ve formě smluvního úroku a dále ve formě zákonného úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). K námitkám opatrovníka žalovaného soud uvádí, že žalobkyně po vznesení námitek prokázala, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před samotným poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobkyně postupoval s řádnou péčí s tím, že je nutné zdůraznit, že o konsolidaci úvěru požádal sám žalovaný, kdy díky konsolidaci úvěru vznikl žalovanému namísto původního závazku ve výši 10 851 Kč měsíčně, závazek splácet poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobkyně ve výši 6 579,88 Kč. Je tak zřejmé, že shora uvedená smlouva byla uzavřena ve prospěch žalovaného a proto nelze na tuto smlouvu pohlížet jako na smlouvu neplatnou. 9. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, proto mu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů tohoto řízení. Tyto náklady se stávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 20 036 Kč dle zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ze 4 úkonů právní služby po 10 340 Kč dle § § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, vyjádření ze dne 4.3.2022), ze 4 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. K nákladům řízení dále náleží částka představující 21 % DPH ve výši 8 937,60 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř). Celkem náklady řízení vynaložené žalobkyní činí 71 533,60 Kč. 10. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému byla ke splnění jeho povinností poskytnuta běžná třídenní lhůta.