28 C 300/2022-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 10. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 418 949,26 Kč s příslušenstvím. Po opravení administrativní chyby žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným došlo dne 26. 2. 2018 k uzavření Smlouvy o úvěru [anonymizováno] a refinancování [číslo] na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 9,90 % ročně a dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. [ulice] výše úvěru byla poskytnuta ve výši 534 383 Kč. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti a dostal se do prodlení se splácením úvěru, banka tak využila svého práva a přistoupila dne 29. 11. 2021 k zesplatnění úvěru. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 417 854,26 Kč, dále z kapitalizovaného úroku ve výši 19 577 Kč za období od 21. 6. 2021 do 14. 12. 2021, tj. do dne, kdy bylo postoupení pohledávky vneseno do zprávy advokátní kanceláře, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 702,12 Kč za období od 21. 6. 2021 do 14. 12. 2021. Dále z částky 1 095 Kč představující poplatky, které vyplývají z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru konsolidace a refinancování, kdy se jednalo o poplatek za pojištění typu C ve výši 119 Kč, kdy byl žalovanému účtován pětkrát a poplatek za ostatní služby – výzva k zaplacení dluhu ve výši 500 Kč, poplatek účtován jedenkrát. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů, tj. z návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru [anonymizováno] a refinancování [číslo] z potvrzení o příjmu, kopie občanského průkazu, z akceptace návrhu smlouvy, ze souhrnného výpisu pohybů na účtu, z prohlášení o okamžité splatnosti a z výzvy k úhradě dluhu, z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, z oznámení o ukončení čerpání úvěru a přechodu na anuitní splácení, z předžalobní výzvy, ceníku produktů a služeb soukromé osoby má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že žalobkyně se stala věřitelkou shora uvedené pohledávky. Postoupení bylo řádně žalovanému oznámeno (oznámení o postoupení pohledávek). 5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. Soud má za zjištěné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena platná úvěrová smlouva dle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku. Tato smlouva splňuje veškerá náležitosti, které s platnou smlouvou o úvěru spojuje občanský zákoník, taktéž splňuje náležitosti z požadované zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prokázala, že předmětný úvěr žalovanému poskytla, stejně tak soud vzal za prokázané, že žalovaný úvěr řádně a včas nehradil. K uhrazení tak zbývá částka specifikována v žalobě, když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a to včetně požadovaného příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, když tím, že žalovaný neplnil, dostal se do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou úhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně však soud zjistil, že statutárním orgánem – předsedou představenstva je [anonymizováno] [jméno] [příjmení], členem dozorčí rady je [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (zastupující žalobce v této věci). K tomu je třeba podotknout, že jmenovaná [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je společnicí advokátní kanceláře [právnická osoba], rovněž advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je advokátem, který působí ve stejné advokátní kanceláři. Nelze odhlédnout ani od té skutečnosti, že žalobkyně je inkasní agenturou, jež si má vymáhání pohledávek zajistit vlastním aparátem. Žalobkyni tedy nic nebránilo v tom, aby návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podala sama, aniž by zbytečně zvyšovala náklady tohoto řízení. Soud v naznačeném směru připomíná judikaturu Ústavního soudu ČR (sp. zn. I. ÚS 988/12) i Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 28 Cdo 887/2016), v níž je řešena nutnost zkoumání účelnosti nákladů vynaložených účastníkem v zastoupení advokátem. Soud dospěl k závěru, že jednání žalobkyně nelze poskytnout soudní ochranu a je na místě žalobkyni přiznat na náhradě nákladů řízení toliko právo na zaplacení soudního poplatku ve výši 16 758 Kč a hotové výdaje žalobce v paušální výši ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za 2 úkony (výzva k plnění, sepis žaloby) po 300 Kč, celkem tedy částku 17 358 Kč. Ve zbývající části soud neshledal náklady řízení žalobce jako účelně vynaložené a proto je nepřiznal. 8. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 o.s.ř.