28 C 320/2021-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 17. 9. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 18 860,93 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dne 4. 2. 2020 č. SU4002778102. Předmětem bylo financování nákupu zboží specifikovaného žalovaným, a to televizor. Žalobkyně byla v této souvislosti zastoupena prodejcem, [právnická osoba], jehož oprávnění uzavírat tento typ smlouvy vyplývá z mandátní smlouvy ze dne 20. 5. 2013. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Úvěr poskytovaný žalovanému smlouvu byl určen výhradně na nákup předmětu financování vybraného žalovaným, přičemž použití úvěru je tak přísně účelově vázáno. Žalobkyně dostála svému závazku ze smlouvy a dne 18. 2. 2020 poskytla žalovanému k rukám prodejce v souladu s č.l. 9 odst. 9.1 úvěr ve výši 16 954 Kč. Celková splatná částka vč. pojištění činí 26 448 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutí úvěr včetně sjednaného příslušenství ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 1 102 Kč, kdy první splátka byla splatná dne 15. 3. 2020. Úrok z úvěru činil 32,96% ročně při stanovené výši RPSN 38,43%. Žalovaný však splátku splatnou dne 15. 8. 2020 neuhradil, čímž porušil svou povinnost splácet své závazky z poskytnutého úvěru řádně a včas. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v takovém případě je povinen uhradit nejen dlužné splátky, ale taktéž veškeré příslušenství, náklady a sankce s tímto související dle sazebníku poplatků, nýbrž i nesplacenou část jistiny úvěru. Prodlení v plnění peněžních závazků žalovaného mělo dále za následek vznik práva žalobkyně na zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu dle sazebníku poplatků. Dlužná částka závazku žalovaného vůči žalobkyni vyplývající ze smlouvy dle písemné výzvy obsahující oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 28. 1. 2021 činila částku 16 672,78 Kč. Dlužná částka sestává se z nezaplacených splátek před zesplatněním smlouvy ve výši 5 774 Kč (dlužná splátka ke dni 15. 8. 2020 činila 264 Kč, dlužná splátka ke dni 15. 9. 2020 činila 1 102 Kč, dlužná splátka ke dni 15. 10. 2020 činila 1 102 Kč, dlužná splátka ke dni 15. 11. 2020 činila 1 102 Kč, dlužná splátka ke dni 15. 12. 2020 činila 1 102 Kč, dlužná splátka ke dni 15. 1. 2021 činila 1 102 Kč, z části jistiny zbývající po zesplatnění závazku žalovaného ke dni 16. 1. 2021 ve výši 10 632,78 Kč a účelně vynaložených nákladů za oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč dle sazebníku poplatků a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Žalovaný byl vyzýván k plnění v rámci předžalobní výzvy, avšak neuhradil ničeho. Žalobkyně dále uvedla, že požaduje smluvní pokutu, která byla smluvně sjednána ve výši 0,1% denně z dlužné částky 10 632,78 Kč, a to za období od 18. 2. 2021 do dne podání žaloby ve výši 2 254,15 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny skutečnosti, které zcela korespondují s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když tyto skutečnosti vyplynuly z úvěrové smlouvy, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o poskytnutí úvěru, tabulky umoření, přehledu plateb pro smlouvu, mandátní smlouvy, oznámení o zesplatnění pohledávky, předžalobní upomínky. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Účastníci uzavřeli platnou úvěrovou smlouvu dle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku s tím, že tuto smlouvu uzavřel žalovaný se žalobkyní prostřednictvím prodejce [právnická osoba] s.r.o. ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejím základě mu byl poskytnut úvěr za účelem koupě movité věci (televizoru). Žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy řádně splnila, když umožnila žalovanému čerpat sjednanou výši úvěru, kterou žalovaný vyčerpal, neboť poskytnutým úvěrem byla zaplacena kupní cena vybraného zboží. Žalovaný však svoji povinnost ze smlouvy porušil, když úvěr řádně a včas nesplácel a žalobkyni tak v souladu se smluvními podmínkami vzniklo právo na zesplatnění celého zůstatku úvěru, o čemž byl žalovaný informován. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky včetně dalších sjednaných poplatků vyplývá jak z ujednání stran, tak z ustanovení § 2395 ve spojení s ustanovení § 2399 občanského zákoníku. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a žalovanému byla uložena povinnost tak, jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně úroků z prodlení, když tento požadavek žalobce je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva k plnění) á 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1, bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 252 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. 11. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.