28 C 61/2022-71 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 26. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 13 239,21 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 3. 5. 2019 smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky, přičemž minimální měsíční splátka byla stanovena jako 2 % čerpaného úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky revolvingového úvěru. Kreditní karta byla žalovanému poskytnuta v souladu s podmínkami žalobkyně a to prostřednictvím doručovatele poštovních služeb do vlastních rukou. Držitel je povinen okamžitě po převzetí kreditní karty jí na zadní straně podepsat v místě podpisového proužku, kdy převzetím kreditní karty vyslovuje souhlas s výší úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet a to jak jistinu, tak úroky a poplatky. Žalovaný však tuto svoji povinnost nesplnil, když úvěr řádně a včas nehradil. Žalovaný tak stále žalobkyni dluží na jistině částku 9 039,21 Kč, dále smluvní úrok z dlužné částky ke dni splatnosti ve výši na jistině částku 1 226 Kč, smluvní poplatky ve výši 2 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 800 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 27. 10. 2020 ve výši 369,60 Kč a dále zákonný úrok z částky 10 265,23 Kč jdoucím od 28. 10. 2020 do zaplacení. Tyto dlužné částky žalovaný neuhradil ani poté, co byl ze strany žalobkyně k jejichž uhrazení upomínán. 2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 12. 2021 byla věc postoupena Okresnímu soudu Plzeň - město jako soudu místně příslušnému. 3. K výzvě soudu žalobkyně upřesnila, že poskytnutý úvěr žalovaný čerpal prostřednictvím výběrů z bankomatů, příkazů k úhradě přes bankomat a plateb u obchodníků, kdy byla čerpána částka 3 000 Kč dne 10. 5. 2019, dne 11. 5. 2019 částka 3 000 Kč, dne 12. 5. 2019 taktéž ve výši 3 000 Kč a dne 17. 5. 2019 ve výši 1 000 Kč. Po celou dobu trvání úvěru žalovaný uhradil toliko částku 4 655,70 Kč. Jistina se skládá z rozdílů částek, jež žalovaný skutečně čerpal pomocí kreditní karty, splátkami žalovaného, které v souladu s obchodními podmínkami žalobkyně započetla na jistinu pohledávky. Za trvání smluvního vztahu tak žalovaný čerpal 10 000 Kč, přičemž na jistinu splatil částku 960,79 Kč. Výše dlužných úroků ve výši 1 226,02 Kč je tvořena součtem všech neuhrazených smluvních úroků za období ode dne prodlení žalovaného se splácením úvěrů do zesplatnění, celkem ve výši 2 122,93 Kč ponížených o části splátek započtených na úroky ve výši 896,91 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že požaduje neuhrazené poplatky ve výši 4 200 Kč, kdy tato částka sestává z poplatků za upomínku ve výši 600 Kč dne 22. 10. 2019 a 30. 11. 2019, 7. 4. 2020 a 3. 6. 2020 v celkové výši 2 400 Kč, dále z poplatků přečerpání úvěrového rámce ve výši 300 Kč ze dne 31. 12. 2019, 31. 1. 2020, 29. 2. 2020, 31. 3. 2020, 30. 4. 2020 a 2. 6. 2020 v celkové výši 1 800 Kč s tím, že žalobkyně uvedla, že pokud v původní žalobě uvedla, že částka 1 800 Kč představuje smluvní pokutu, nejedná se o smluvní pokutu, ale o poplatky tak, jak bylo uvedeno shora. 4. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 5. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když tyto skutečnosti vyplynuly z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, platební historie, smlouvy o spotřebitelském úvěru, výpisu ke kreditní kartě, upomínek a předžalobní výzvy. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku, se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost) a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 9. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. Soud má za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná úvěrová smlouva dle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku. Tato smlouva splňuje veškerá náležitosti, které splatnou smlouvou o úvěru spojuje občanský zákoník, taktéž splňuje náležitosti požadované zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prokázala, že předmětný úvěr žalovanému poskytla, stejně tak soud vzal za prokázané, že žalovaný úvěr řádně a včas nehradil, když uhradil toliko částku 4 655,70 Kč. K uhrazení tak stále zbývá částka 13 239,21 Kč. Tím že žalovaný řádně a včas nehradil, dostal se do prodlení, pak soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení (§ 1970 obč. zák.). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobce opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. 11. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 o.s.ř.