28 C 78/2022-21 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 1. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí částku 99 344 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se společností [právnická osoba] uzavřel smlouvu o půjčce, na základě které mu byla poskytnuta půjčka ve výši 100 000 Kč. Tuto půjčku se žalovaný zavázal splácet ve splátkách ve výši 1 981 Kč měsíčně, při úrokové sazbě 15,90 % ročně od 16. 8. 2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2021 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný dopisem ze dne 11. 8. 2021 informován. Na základě smlouvy o půjčce čerpal žalovaný půjčku, avšak s úhradou svých smluvních závazků se dostal do prodlení, právní předchůdce žalobkyně tak využil svého oprávnění uvedeného v článku 7.1. Produktových obchodních podmínek a prohlásil půjčku a veškeré další dosud nesplacené pohledávky z půjčky za okamžitě splatné. Splatnou se tak pohledávka stala ke dni 9. 1. 2020. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 99 344 Kč a zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, co byl ze strany žalobkyně k jejímu uhrazení písemně upomínán. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] bank dne 16. 7. 2019 smlouvu označenou jako Smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 15,90 % ročně ve splátkách po 1 981 Kč, první splátka byla splatná dne 16. 8. 2019, poslední dnem 16. 7. 2026. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce tvořily všeobecné obchodní podmínky, produktové obchodní podmínky a sazebník původního věřitele (návrh na uzavření smlouvy o půjčce a akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce). Pro případ prodlení ze splácení dohodnutých splátek byl původní věřitel mimo jiné oprávněn prohlásit půjčku i další splatné pohledávky z půjčky za okamžitě splatné (čl. 7 produktových obchodních podmínek). Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že částka ve výši 100 000 Kč byla na účet žalovaného připsána dne 16. 7. 2019. Dopisem ze dne 9. 1. 2020 původní věřitel prohlásil půjčku za okamžitě splatnou a vyzval žalovaného k úhradě jeho závazku. Pohledávka za žalovaným byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 12. 1. 2021. Na základě předžalobní upomínky ze dne 16. 9. 2021 byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost jejího vymáhání soudní cestou. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a následujících obč. zák.. Žalobkyně se v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku stala věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Právní předchůdce žalobkyně svoji povinnost vyplývajícímu ze smlouvy řádně splnil, když umožnil žalovanému čerpat peněžní prostředky v dohodnuté výši 100 000 Kč. Žalovaný však svoji povinnost ze smlouvy porušil, když čerpaný úvěr řádně a včas nesplácel, čímž se dostal do prodlení a právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na celou pohledávku zesplatnit. Výši závazku žalovaný nijak nesporoval. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a to včetně požadovaného úroku z prodlení, když tím, že žalovaný řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). 7. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, proto jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů tohoto řízení. Tyto náklady se stávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 974 Kč dle zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, z 3 úkonů právní služby po 5 100 Kč dle § § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), z 3 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. K nákladům řízení dále náleží částka představující 21 % DPH ve výši 3 402 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř). Celkem náklady řízení účelně vynaložené žalobkyní činí 23 576 Kč. 8. V obou případech ke splnění povinnosti žalovanému byla ustanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.