30 C 190/2022-44 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 20. 4. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že na základě uzavřeného smluvního vztahu s žalovaným dodávala žalobkyně tomuto plyn do odběrného místa na adrese v [obec], [ulice a číslo], vedeného pod č. [anonymizována dvě slova] a umožňovala mu odběr plynu. Za období od 26. 2. 2019 do 29. 11. 2019 pak žalobkyně dodala žalovanému plyn v hodnotě 810,06 Kč, kdy po odečtení přijatých plateb činí konečná dlužná částka 120,06 Kč, a to na základě faktury [číslo] se splatností dne 9. 1. 2020, a dále v hodnotě 627,07 Kč, a to na základě faktury [číslo] se splatností dne 4. 1. 2021. Žalobkyně dále uzavřela s žalovaným smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny do shora uvedeného odběrného místa, kdy dodanou elektřinu za období od 23. 2. 2019 do 22. 8. 2019 vyúčtovala žalovanému fakturou [číslo] znějící na částku 4 648 Kč, kdy po odečtení přijatých plateb činí konečná dlužná částka 3 108 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na celkový dluh ve výši 3 855,13 Kč dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Mezi žalobkyní a žalovaným existoval závazkový vztah o dodávce plynu a elektřiny ve smyslu zákona č. 458/2002 Sb., který svým obsahem odpovídá kupní smlouvě ve smyslu ustanovení § 2079 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobkyně dodala žalovanému plyn v uvedeném odběrném místě a cenu za takto dodaný plyn a elektřinu žalovanému řádně vyúčtovala. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni řádně a včas cenu za odebraný plyn a elektřinu ve lhůtě splatnosti uvedené ve fakturách výše. Jelikož tak žalovaný neučinil, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 600 Kč) dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.