30 C 212/2022-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručený zdejšímu soudu dne 9. 11. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že jako zhotovitel uzavřela s žalovaným jako objednatelem smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla oprava vozidla [značka automobilu] [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], kdy předmětem díla byla oprava celé přední části vozidla po dopravní nehodě. Dílo bylo ze strany žalobkyně řádně provedeno a cena díla vyúčtována fakturou [číslo] ze dne 7. 6. 2019 se splatností dne 21. 6. 2019 znějící na částku 180 278,83 Kč včetně DPH. Faktura byla co do částky 153 238 Kč uhrazena ze strany obchodní společnosti [pojišťovna], kdy ve zbývající části ve výši 27 040,83 Kč představující spoluúčast žalovaného zůstala faktura neuhrazena. Dne 14. 4. 2020 pak byl žalovaný prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k uhrazení předmětné pohledávky. Následně dne 5. 5. 2020 žalovaný žalobkyni uhradil částku 2 777 Kč a následně dne 17. 6. 2020 částku 4 223 Kč. Dne 18. 6. 2020 pak byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dohoda, v rámci které žalovaný uznal svůj závazek vůči žalobkyni a tento se zároveň zavázal uhradit ve splátkách ve výši 3 500 Kč měsíčně. Dluh, který žalovaný uznal, sestával z neuhrazené jistiny ve výši 26 565,56 Kč a částky 6 098 Kč představující náklady v souvislosti s vymáháním pohledávky a sepisem předmětné dohody. Ze strany žalovaného po podpisu došlo pouze k úhradě dvou splátek ve výši 3 500 Kč, a to dne 20. 7. 2020, a dále dne 20. 8. 2020, kdy na zbývající část jistiny v celkové výši 20 119,96 Kč již žalovaný ničeho neuhradil. V rámci dohody bylo zároveň mezi stranami v článku II. odst. 7 sjednáno, že v případě neuhrazení byť i jediné splátky se celý dluh stane automaticky splatným. S ohledem na skutečnost, že ze strany žalovaného nebyly po delší dobu splátky hrazeny, došlo k automatickému zesplatnění celé zbývající části pohledávky, kdy následně teprve dne 10. 8. 2021 žalovaný uhradil další splátku ve výši 3 500 Kč, kdy ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně nebylo na celkovou zbývající pohledávku ve výši 20 119,96 Kč již ničeho hrazeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručování v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložení listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení § 2586 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jejímž předmětem byla oprava vozidla specifikovaného shora. Ze strany žalobkyně pak došlo k řádnému provedení díla, kdy cena díla byla částečně hrazena pojišťovnou, na zbývající část pohledávky pak žalovaný hradil toliko částečně, když tento dluh ve smyslu ustanovení § 2053 uznal co do důvodu a výše, přičemž tento se zavázal hradit ve splátkách, které hradil toliko nepravidelně. S ohledem na shora uvedené je tak žaloba zcela důvodná, když žalobkyni vznikl nárok jak na úhradu zbývající části ceny díla ve výši 14 021,96 Kč, tak i nákladů souvisejících s vymáháním pohledávky a uzavření dohody o splátkách ve výši 6 098 Kč. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 805 Kč, ze tří úkonů právní služby po 1 940 Kč, a to ve smyslu ustanovení § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 8 936 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.