30 C 259/2022-54 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 13. 5. 2022 ve znění jeho pozdějšího doplnění se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila, že žalovaný je vlastníkem osobních vozidel [registrační značka], [registrační značka], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] [bankovní účet], VIN: [anonymizována dvě slova] [bankovní účet], o hmotnosti nad 3,5 tuny do 12,5 tuny, přičemž vozidla vedená v příslušném registru vozidel neměla v období od 9. 5. 2020 do 7. 9. 2020 a od 8. 9. 2020 do 30. 11. 2020 ([registrační značka]), resp. v období od 9. 5. 2020 do 7. 9. 2020 a od 8. 9. 2020 do 30. 11. 2020 ([registrační značka]), resp. od 19. 5. 2020 do 31. 7. 2020, tedy po dobu 122 dnů a 84 dnů ([registrační značka]), resp. 122 dnů a 84 dnů ([registrační značka]), resp. 74 dnů ([registrační značka]), uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně pak dále uvedla, že čerpá data z Centrálního registru vozidel, a to podle přesně zákonem stanoveného postupu, když tato data jsou předávána v elektronické podobě dle § 15 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb. S ohledem na shora uvedené je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 17 990 Kč a 12 180 Kč u vozidla [registrační značka], ve výši 10 492 Kč a 7 224 Kč u vozidla [registrační značka] a ve výši 6 364 Kč u vozidla [registrační značka], když denní sazba příspěvku činí 86 Kč u automobilu s hmotností nad 3,5 tuny do 12,5 tuny, přičemž doba, za kterou vozidla nebyla pojištěna, činí 122 dnů, resp. 122 dnů, resp. 74 dnů, resp. 84 dnů, resp. 84 dnů. Dále pak žalobkyně požaduje i náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. v částce 5x 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nákladů na jeho uplatnění výzvou, přičemž ve výzvě byla žalovanému poskytnuta zákonná lhůta 30 dnů pro zaplacení, resp. popření pasivní legitimace, která marně uplynula, proto žalobkyně zaslala žalovanému upomínku k úhradě dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně na celkový dluh ve výši 55 450 Kč dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. do datové schránky. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Z tvrzení žalobkyně a z výpisu z centrálního registru vozidel má soud za prokázané, že žalovaný byl ve shora citovaném období vlastníkem a provozovatelem výše uvedených vozidel. Žalobkyně pak prokázala svými výzvami a poštovními dodejkami, že žalovaného vyzvala k zaplacení zákonných příspěvků v celkové výši 53 950 Kč. Zároveň k úhradě stanovila 30 denní lhůtu s odvoláním na ustanovení § 24c zákona č. 168/1999 Sb., když v souvislosti s tímto dále uvedla, že vozidla žalovaného nebyla ve shora citovaných obdobích pojištěna dle výše uvedeného zákona. K úhradě shora uvedených částek pak žalovaného opakovaně vyzvala. Soud dále uvádí, že lhůtu 30 dnů v souladu s ustálenou judikaturou nepovažuje za prekluzivní, a proto žalovaný měl právo tvrdit či prokazovat v rámci soudního řízení, že v rozhodné době nebyl vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, tj. že jej neprovozoval v rozporu se zákonem uvedeným shora, což žalovaný neučinil. S ohledem na shora uvedené tedy vznikla žalovanému dle shora citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek v celkové výši 53 950 Kč. Zároveň žalobkyni vzniklo právo i na úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 5x 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci z větší části úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 218 Kč, ze tří úkonů právní služby po 3 340 Kč (tj. 10 020 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 15 431 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.