30 C 322/2022-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 22. 8. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 12 263,01 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, když první smlouvu uzavřel dne 2. 7. 2019, [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 3 325 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného úroku za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši 825 Kč sjednanou v článku 1.4 smlouvy, odměny za zpracování úvěru ve výši 1 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a shora uvedených položek se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 185 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 12. 5. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když uhradil celkem částku 3 125 Kč, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné pohledávky, která činila na jistině částku 736,99 Kč, na dlužném úroku 825 Kč, na poplatku za administrativní činnost 1 000 Kč, na poplatku za hotovostní inkaso splátek 536,01 Kč, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Dále pak právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 19. 9. 2019 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 6 400 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného úroku za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši 1 600 Kč sjednanou v článku 1.4 smlouvy, odměny za zpracování úvěru ve výši 1 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a shora uvedených položek se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 240 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 12. 11. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když uhradil celkem částku 875 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné pohledávky, která činila na jistině částku 8 000 Kč, na dlužném úroku 938,32 Kč, na dlužném poplatku za administrativní činnost 1 600 Kč, na dlužném poplatku za hotovostní inkaso splátek 2 986,68 Kč, když žalobkyně se dále domáhá i úroku z prodlení. Následně byly předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupeny na žalobkyni. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na celkový dluh ve výši 12 263,01 Kč dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s postupem dle § 115 a občanského soudního řádu souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 2. 7. 2019 a dne 19. 9. 2019 dvě smlouvy o úvěru s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] Na základě těchto smluv byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a 5 000 Kč, které se žalovaný zavázal zaplatit v 45, resp. 60 týdenních splátkách po 185 Kč, resp. po 240 Kč, a to spolu s úrokem, administrativním poplatkem a poplatkem za hotovostní inkaso splátek uvedených shora. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Předžalobní upomínkou byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o úvěru. Na základě uzavřených smluv byly žalovanému poskytnuty úvěry ve výši 8 000 Kč a 5 000 Kč. Jelikož žalovaný částku ve lhůtě splatnosti nevrátil, soud žalobě o zaplacení dlužných úvěrů částečně vyhověl. 6. Pokud jde o žalobkyní nárokovanou jistinu sestávající z části neuhrazeného poplatku za administrativní činnost, hotovostní inkaso splátek a poplatku za životní pojištění a kapitalizovaný úrok, pak soud uvádí, že tomuto nároku nebylo vyhověno z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že shora uvedené položky nepředstavují nic jiného než úroky, tedy formou úplaty (odměny) za poskytnuté peněžní prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroku však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Přepočet úroků činí cca 76 % ročně, a to u všech výše uvedených smluv. Ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je tak v rozporu s dobrými mravy a je proto neplatné. Ze shora uvedených důvodů soud zamítl žalobu co do požadovaných částek týkajících se dlužného poplatku. 7. Z výše uvedeného důvodu přiznal žalobkyni soud jen částku týkající se doposud neuhrazených jistin. Jelikož z žalobního tvrzení vyplývá, že žalovaný částečně hradil na položky uvedené shora, musel soud od jistin ještě odečíst to, co žalobkyně započítala na tyto položky. Celkově žalobkyně požadovala uhrazení jistiny ve výši 12 263,01 Kč, kdy po odečtení zaplacených částek a částek, které soud považoval za neplatná ujednání, zbývá uhradit částka 9 000 Kč (7 125 Kč + 1 879 Kč). Soud tedy žalobkyni tuto částku přiznal, když ve zbývající části předmětu řízení žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že náhradu nepřiznal žádnému z účastníků. Ve věci byl z větší části úspěšný žalovaný, avšak tento zůstal po celé řízení pasivní a neprokázal tak žádné účelně vynaložené náklady. O lhůtách a způsobu plnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.