30 C 353/2022-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 6. 9. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že dne 10. 12. 2020 uzavřela žalobkyně s žalovaným Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese v [obec], [ulice a číslo] č. EAN: [číslo], a to pro potřeby domácnosti. Elektřinu dodanou do shora uvedeného odběrného místa za období od 16. 2. 2021 do 29. 9. 2021 žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou [číslo] se splatností dne 10. 11. 2021, kdy součástí faktury byla i částka 200 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh, když smluvní strany si ve smlouvě v odst.„ ostatní ujednání“ ujednaly smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou do uzavřené smlouvy přesahující 10 dnů. Žalobkyně dne 29. 9. 2021 ukončila dodávku elektřiny z důvodu opakovaného porušení platebních povinností, konkrétně nezaplacení záloh za měsíce červen a červenec 2021. Následně pak žalobkyně odstoupila od smlouvy pro důvody specifikované shora. Smluvní strany si tak, jak bylo uvedeno shora, ujednaly pro případ porušení kterékoliv platební povinnosti smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním nasmlouvané elektřiny pro zákazníka ve výši 400 Kč, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně. Žalobkyně tak vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 4 600 Kč fakturou pod variabilním symbolem [číslo] splatnou dne 11. 10. 2021 za období od 29. 9. 2021 do 16. 8. 2023, tedy 23 měsíců po 400 Kč sníženou na polovinu, tedy 4 600 Kč. Žalobkyně dále s žalovaným uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky plynu ze dne 9. 12. 2020 do odběžného místa na adrese v [obec], [ulice a číslo], EIC kód: [anonymizováno]. Odebraný plyn za období od 2. 3. 2021 až 3. 11. 2021 žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou [číslo] znějící na částku 834,42 Kč se splatností dne 13. 12. 2021. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na celkový dluh ve výši 5 895,35 Kč ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu přechodného pobytu cizince na území ČR. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu ve věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným existoval závazkový vztah o dodávce elektřiny a plynu ve smyslu příslušných ustanovení energetického zákona, když předmětné závazkové vztahy svým obsahem odpovídají kupní smlouvě ve smyslu ustanovení § 2079 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobkyně pak dodávala žalovanému plyn, resp. elektřinu do výše uvedeného odběrného místa a cenu za takto dodaný plyn (elektřinu) žalovanému řádně vyúčtovala. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni řádně a včas cenu za odebraný plyn (elektřinu). Jelikož tak žalovaný neučinil, když na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil, soud uložil žalovanému cenu odebraného plynu a elektřiny zaplatit. Zároveň má žalovaný povinnost uhradit žalobkyni i výše specifikované smluvní pokuty, které soud shledal platně sjednané ve smyslu ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 600 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu převzetí zastoupení, a sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik stovek obdobných návrhů. V souvislosti se shora uvedeným soud dále doplňuje, že dospěl k závěru, že na řízeních o obdobných žalobách obecně dopadá shora uvedené ustanovení s výjimkou případů, kdy skutkové okolnosti věci i právní hodnocení jsou natolik specifické, že je již nelze zařadit k „ obdobným věcem“. V daném případě se nejedná o takovouto výjimku, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána na naprosto totožném vzoru tak, jako v jiných obdobných případech, kdy došlo toliko k aktualizaci dat. V této souvislosti soud odkazuje i na ustálenou rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni.