30 C 373/2022-17 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 1. 8. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnil tím, že dne 8. 2. 2019 nařídila [anonymizována dvě slova] odtah vozidla [značka automobilu], [registrační značka], které tvořilo překážku silničního provozu, když vozidlo parkovalo na vyhrazeném parkovišti s dodatkovou tabulkou„ Vozidla policie“ tak, jak je uvedeno v Protokolu o odstranění motorového vozidla [číslo] ze dne 8. 12. 2019. K odstranění překážky byl povinen vlastník komunikace, tedy Statutární město Plzeň, které k tomuto úkonu zmocnilo žalobce. Cena za odtah a následné parkování vozidla vychází z usnesení [anonymizováno] [územní celek] [číslo] ze dne 26. 11. 2009, podle něhož cena za jeden nucený odtah činí částku 1 550 Kč a maximální cena za služby parkoviště, na němž je odtažené vozidlo umístěno, pak 80 Kč za první den a 110 Kč za každý další den parkování. Dne 8. 12. 2019 přistoupil k dluhu vlastník předmětného vozidla žalovaný a zavázal se žalobci částku 1 630 Kč do 8. 1. 2020. Žalovaný i přes předžalobní výzvu žalobce na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Na základě listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobce provedl odtah vozidla specifikovaného shora, když toto tvořilo překážku na pozemní komunikaci, a umístil jej na odtahové parkoviště. Cena za odtah a následné parkování vozidla pak odpovídá žalované částce. Žalovaný poté dne 8. 12. 2019 přistoupil k dluhu ve smyslu ustanovení § 1892 odst. 1 občanského zákoníku. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobce dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobce, který byl ve věci zcela úspěšný, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobce, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem ve smyslu ustanovení § 137 odst. 2 o. s. ř., a nedoložil výši svých hotových výdajů, pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, a dále dvou úkonů po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 1 000 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.