30 C 79/2022-20 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 15. 2. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že žalovaná nedostála své zákonné povinnosti platit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně, a to za období říjen 2020 až září 2021 (10x 135 Kč), tedy celkem částku 1 350 Kč. Žalovaná i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Soud má v dané věci za zjištěné, že žalovaná byla zařazena žalobkyní do evidence poplatníků, protože odběratel elektřiny připojení k distribuční soustavě, tedy se považuje za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, a bylo jí přiděleno spojovací číslo SIPO, přičemž doposud nedošlo k jejímu odhlášení jako poplatníka. Žalovaná svoji povinnost platit televizní poplatky řádně neplnila a za období říjen 2020 až září 2021, kdy uhradila žalobkyni měsíční částku 135 Kč, celkem tak ke dni podání žalobního návrhu žalovaná žalobkyni na poplatcích dlužila částku 1 350 Kč. 5. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 6. Podle ustanovení § 10 zák. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přihlášku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když žalovaná jako poplatník žalobkyni nesplnila svoji poplatkovou povinnost a za období říjen 2020 až září 2021 žalobkyni neuhradila televizní poplatky po 135 Kč/měsíc, celkem tedy částku ve výši 1 350 Kč. Výše poplatku pak odpovídá ustanovení § 6 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. S ohledem na skutečnost, že žalovaná se dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako obecná třídenní ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 8. Žalobkyně ve věci měla plný úspěch, a proto jí soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, když za použití § 150 o. s. ř. náklady na právní zastoupení advokátem v daném sporu nebyly žalobkyni přiznány s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12, který dospěl k závěru, že pokud Česká televize agendu televizních poplatků sama spravuje, následné předání příslušných agend jakékoliv advokátní kanceláři postrádá racionální smysl. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazení televizních poplatků totiž nelze paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize. Je pak jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnost spojenou se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. I v tomto případě ke splnění povinnosti žalovanému byla stanovena běžná třídenní lhůta ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.