30 C 9/2022-26 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 10. 1. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že dne 31. 10. 2018 uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě této smlouvy zajišťovala žalobkyně žalovanému služby spočívající v poskytování vysílání prostřednictvím [anonymizováno], a to až do dne 31. 1. 2020, kdy byla smlouva ukončena. V souladu s článkem 4.4 zvláštních podmínek pro službu kombinované televize [anonymizována dvě slova] žalovaný měl povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, a to [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a přístupovou kartu [číslo]. Tato technická zařízení, která žalovaný od žalobkyně převzal, což stvrdil svým podpisem na shora uvedené smlouvě, v rozporu se smlouvou po jejím ukončení žalovaný nevrátil, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení [anonymizováno] boxu a 1 500 Kč za nevrácení přístupové karty, tedy celkem 6 500 Kč. Žalovaný nevrátil zapůjčené zařízení ani neuhradil smluvní pokutu přes výzvu žalobkyně i výzvu právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobce. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Součástí uzavřené smlouvy mezi účastníky byla i smlouva o výpůjčce zařízení pro příjem signálu a provoz internetového připojení. Bylo přesně stanoveno, v jakém případě a v jaké lhůtě je žalovaný povinen poskytnuté zařízení vrátit, pokud dojde k ukončení smlouvy. Pro případ pozdního plnění byla sjednána smluvní pokuta, a to v souladu s ustanovením § 2048 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění. Žalobkyně prokázala, že smlouva byla ukončena, její tvrzení o nevrácení zapůjčených zařízení nebylo vyvráceno, současně doložila, že žalovanou vyzvala jak k vrácení předmětných zařízení, tak i k zaplacení smluvní pokuty. S ohledem na uvedené posoudil soud žalobu žalobkyně jako zcela důvodnou, a to jak co do jistiny žalované částky, tak co do jejího příslušenství, zákonného úroku z prodlení, na který vznikl žalobkyni nárok dle ustanovení § 1970 NOZ Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 600 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 089 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.