31 C 230/2021-58 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 10. 6. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 203 435,91 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 22. 5. 2019 smlouvu o stavebním spoření [číslo] na jejímž základě žalovaná požádala o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření. Dne 5. 9. 2019 žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] to do výše 200 000 Kč. Žalovaná sjednaný meziúvěr vyčerpala a zavázala se jej hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 016,67 Kč, počínaje prvním dnem čerpání meziúvěru. Od 1. 5. 2020 byla žalovaná povinna hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč na meziúvěrový účet žalobkyně, když o tomto byla žalovaná informována dopisem ze dne 5. 5. 2020. Žalovaná byla povinna provádět od prvního dne měsíce následujícího od uzavření úvěrové smlouvy pravidelné měsíční vklady ve výši 1 000 Kč na vkladový účet stavebního spoření [číslo]. Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila, a proto žalobkyně dopisem ze dne 1. 9. 2020 v souladu s článkem IV. písm. I. odst. 1 písm. b) obecných úvěrových podmínek od úvěrové smlouvy odstoupila a požadovala úhradu celé pohledávky. Pohledávka se tak stala splatnou nejpozději dne 31. 8. 2020. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes písemnou upomínku ze dne 27. 5. 2021. K 31. 8. 2020 pak představovala pohledávka částku 207 435,91 Kč sestávající se z jistiny ve výši 200 000 Kč, smluvního úroku do data odstoupení ve výši 6 435,91 Kč a 1 000 Kč poplatek za upomínku. Od data odstoupení pak požaduje žalobkyně smluvní úrok ve výši 6,30 % ročně a dále zákonný úrok z prodlení. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 4 000 Kč, kterážto částka byla započtena proti smluvním úrokům ve výši 6,30 % ročně do data postoupení, tedy do 31. 8. 2020. Žalobkyně tak uplatňuje částku ve výši 203 435,91 Kč spolu se smluvním úrokem z částky 200 000 Kč ve výši 6,30 % ročně od 1. 9. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 200 000 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že s účinností od 12. 3. 2021 došlo u žalobkyně ke změně obchodní firmy na [právnická osoba] (původně [právnická osoba]). 2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením zdejšího soudu v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci nařídil ústní jednání, které se konalo dne 31. 1. 2022 a k němuž se žalovaná, ačkoli byla řádně a včas předvolána, nedostavila, svoji neúčast neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Žalobkyně se k tomuto jednání dostavila. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření ze dne 22. 5. 2019 ve spojení s žádostí o poskytnutí meziúvěru ze dne 29. 7. 2019, z průvodky k žádosti o poskytnutí meziúvěru, z potvrzení o příjmu a údaje o finanční situaci ze dne 29. 7. 2019, z návrhu na změnu smlouvy o stavebním spoření ze dne 29. 7. 2019 má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o stavebním spoření [číslo] když v rámci této smlouvy o stavebním spoření žalovaná požádala o poskytnutí úvěru a meziúvěru a tento byl žalované poskytnut na základě smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ve výši 200 000 Kč dne 5. 9. 2019. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokovou sazbou ve výši 6,30 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 016,67 Kč a od měsíce následujícího uzavření úvěrové smlouvy pak dospořovat částku ve výši 1 000 Kč. Ze žádosti o čerpání meziúvěru ze dne 5. 9. 2019 ve spojení s oznámením o čerpání finančních prostředků ze dne 10. 9. 2019 má soud za prokázané, že žalované byly dne 5. 9. 2019 finanční prostředky ve výši 200 000 Kč vyplaceny. Z meziúvěrového účtu žalované má soud za prokázané pohyby na tomto účtu včetně plateb žalované ve výši 4 000 Kč. Z výzvy ze dne 13. 8. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Z přípisu ze dne 1. 9. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně o úvěrové smlouvy s účinností ke dni 31. 8. 2020 odstoupila a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky. Z výzvy k plnění ze dne 27. 5. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby o zaplacení dlužné částky upomínala. 5. Z doplnění žaloby doručené zdejšímu soudu dne 26. 8. 2021 má soud za prokázané, že částku ve výši 1 000 Kč požaduje žalobkyně po žalované k zaplacení na základě článku XXIII. odst. 1 všeobecných obchodních podmínek, když za odeslání upomínky dlužné částky pro meziúvěrové a úvěrové účty je účtován poplatek ve výši 1 000 Kč, kdy tento byl účtován za upomínku ze dne 13. 8. 2020. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě níž vznikla žalované povinnost splácet poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem, povinnost žalované vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1, občanského zákoníku. Protože žalovaná porušila svůj smluvní závazek ve sjednané lhůtě splatit poskytnutý úvěr a v důsledku toho se ocitla v prodlení, má žalobkyně právo na zaplacení dlužné částky, včetně sjednaného smluvního úroku a sjednaných poplatků. Jelikož se žalovaná se zaplacením dlužné částky ocitla v prodlení, má žalobkyně rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno. 10. Protože byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spoje ní s ust. § 142a o.s.ř. soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 8 000Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 9 100 Kč á úkon za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, žaloba a účast při jednání dne 31.1.2022), náhrada hotových výdajů advokáta za čtyři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění., náhrada cestovních nákladů za cestu [obec] – [obec] a zpět – celkem 184 km, při spotřebě 5,8 l/ 100 km, při sazbě 4,70 Kč/1km a při ceně pohonných hmot ve výši 37,10 Kč, představují cestovní náklady částku 1 260,73 Kč, dále pak náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč (6 půlhodin á 100 Kč). Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny, náhrad advokáta, cestovné a ztráta za promeškaný čas dále zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 55 747,48 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za 1 úkon- doplnění žaloby, když se jednalo o doplnění skutkových tvrzení chybějících v žalobě a je na žalobkyni, aby její žaloba byla perfektní již od samého počátku a ne až k výzvě soudu. 11. O lhůtách k plnění bylo rozhodováno v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a ke splnění povinností byla žalované stanovena lhůta obecná 3denní, místo plnění u nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ust. §149 odst. o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.