31 C 254/2021-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 25. 6. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 118 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 22. 6. 2021 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou žalovaná podepsala dne 26. 1. 2017. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 54 000 Kč, který se žalovaná zavázala způsobem sjednaným ve smlouvě splatit. Žalovaná svůj závazek řádně splácet poskytnutý úvěr nesplnila, žalobkyně tak celý úvěr zesplatnila, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy pro prodlení žalované s úhradou splátek o délce 65 dnů. Ke dni zesplatnění úvěru požadovala žalobkyně po žalované nesplacenou jistinu úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, tedy částku 64 211 Kč. Zesplatnění úvěru bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 21. 5. 2017. Ve smlouvě o úvěru v článku 6.5 dále byla sjednána povinnost žalované hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení pro případ prodlení s její úhradou, přičemž v souladu s článkem [číslo] smlouvy žalobkyní uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. Jelikož žalovaná nehradila, žalobkyně podala návrh na zahájení řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu [okres] a v němž byl dne 25. 1. 2018 vydán rozsudek pod č. j. [číslo jednací], který byl ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni pod č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 10. 2018 přezkoumán. Soud prvního stupně mimo jiné rozhodl o tom, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu dle článku 6.1 a 6.5 smlouvy, tedy co do částky 998 Kč a co do částky 1 884 Kč, když částka 1 884 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny úvěru ve výši 64 211 Kč, a to za období prodlení žalované do 23. 6. 2017. Tedy rozsudkem Okresního soudu [okres] bylo žalobě, co do této smluvní pokuty v plném rozsahu, vyhověno. Jelikož prodlení žalované trvalo i po datu 23. 6. 2017, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny i za období od 24. 6. 2017 do 31. 5. 2021, a to v částce 24 118 Kč, o jejíž zaplacení byla žalovaná vyzvána výzvou ze dne 31. 5. 2021. Žalovaná tuto smluvní pokutu žalobkyni neuhradila ani přes předžalobní upomínku ze dne 31. 5. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, které se konalo dne 14. 2. 2022, k němuž byli účastníci řádně a včas předvoláni. Žalovaná se k tomuto jednání, ačkoli byla řádně předvolána, nedostavila, svoji neúčast neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. a ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z listin předložených zdejšímu soudu v řízení pod sp.zn. [spisová značka] má soud z předsmluvního formuláře ze dne 26. 1. 2017, jakož i z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ve spojení s hodnocením klienta ze dne 26. 1. 2017 za prokázané, že mezi žalobkyní na straně jedné a žalovanou na straně druhé byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 54 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit spolu s úrokem z půjčených peněz ve výši 108,78 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách ve výši 3 606 Kč měsíčně, tedy celkem částku 173 088 Kč. Z úvěrové smlouvy má dále soud za prokázané, že v článku 6.5 byla mezi účastníky ujednána pro případ, že žalovaná nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Z výpisu z účtu má pak soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 54 000 Kč, a to dne 27. 1. 2017. Z výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění ze dne 18. 4. 2017, jakož i ze dne 16. 5. 2017 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky, jakož i z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho, když bylo na žalované, aby případně prokázala opak, což se v tomto řízení nestalo. Z oznámení ze dne 21. 5. 2017 má soud za prokázané, že žalobce využil svého práva a celý úvěr zesplatnil. 5. Z rozsudku Okresního soudu [okres] ze dne 25.1.2018 pod č.j. [číslo jednací] má soud za zjištěné, že soud dospěl k závěru, že mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru je platná a dospěl rovněž k závěru, že žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 54 000 Kč včetně poplatku ve výši 400 Kč v souladu s článkem 6.2 smlouvy vznikl rovněž nárok na zaplacení smluvní pokuty v souladu s článkem 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč a jednak nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 884 Kč dle článku 6.5 smlouvy o úvěru, když se jednalo o smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z částky 54 000 Kč od 23. 5. 2017 do 23. 6. 2017. V tomto rozsahu také soud rozsudkem ze dne 25. 1. 2018 pod č. j. [číslo jednací] vyhověl, pod výrokem II. pak soud nárok žalobkyně uplatněný žalobou částečně zamítal, a to co do zaplacení úroku ve výši 108,78 % ročně z částky 54 000 Kč od 23. 5. 2017 do zaplacení a co do zaplacení částky 10 211 Kč představující kapitalizovaný úrok z půjčených peněz s odůvodněním, že takovéto ujednání o úroku z půjčených peněz považuje za nepřiměřené s ohledem na jeho výši a s ohledem na skutečnost, že žalovaná uzavírala smlouvu o úvěru v pozici spotřebitele s poukázáním na ustanovení § 1815 občanského zákoníku. Tento rozsudek byl co do výroku II. žalobkyní napaden, a proto byl podroben přezkumu Krajského soudu v Plzni jako soudu odvolacího. 6. Z rozsudku odvolacího soudu ze dne 9. 10. 2018 pod č. j. [číslo jednací], má soud za zjištěné, že pod bodem 8 odůvodnění odvolací soud vyslovil nesouhlas s právním závěrem soudu 1. stupně, podle něhož je posuzovaná smlouva jako celek platná. Poukázal na ustanovení § 580 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, když k neplatnosti takovéhoto právního jednání soud přihlédne i bez návrhu dle ustanovení § 588 občanského zákoníku. Posuzovaná smlouva pak zavazuje žalovanou k placení úroku ve výši 108,78 % ročně. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že takováto výše úroku je nepřiměřeně vysoká, kdy poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Odo 236/2005. Poukázal na skutečnost, že při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému má vzniknout závazek k placení takto extrémně vysokého úroku s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla smlouva uzavřena k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, žalovaná tak akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Pro případ prodlení žalovaného poukázal odvolací soud také na přirůstání neuhrazeného úroku k jistině dle článku 6.4 této smlouvy, poukázala na článek 2.2 smlouvy, kde bylo ujednáno, že úrok běží i po zesplatnění úvěru a poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, kdy celková výše úroku, kterou byla žalobkyně oprávněna požadovat, byla omezena na 120 % částky 173 038 Kč. Toto ujednání tedy nesplňuje požadavky na jasnost a srozumitelnost veškerých sdělení vůči spotřebiteli podle § 1815 odst. 1 občanského zákoníku. Poukázala na skutečnost, že anatocismus, tj. ujednání o právu požadovat úrok z úroku, není ujednáním obecně zakázaným, avšak ve smlouvách, jejichž účastníkem je spotřebitel, nesmí takovéto ujednání vytvářet nepřiměřenou nerovnováhu smluvních stran v jeho neprospěch, musí být sjednáno transparentně a srozumitelně. Pokud tedy odvolací soud zhodnotil uvedené okolnosti včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, dospěl k závěru, že tato smlouva je právním jednáním, které se příčí dobrým mravům a smlouvu s takovýmto obsahem je nutno považovat za absolutně neplatnou a žalobkyni přiznal právo na zaplacení nikoli ze smlouvy o úvěru ale toliko jako nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení. 7. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Je pravdou, že žalobkyně nároky ze smlouvy o úvěru [číslo] která byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem uzavřena dne 26. 1. 2017, uplatnila u Okresního soudu Plzeň – město v řízení pod sp. zn. [spisová značka], kdy Okresní soud Plzeň – město v dané věci dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o úvěru, avšak z rozsudku odvolacího soudu ze dne 9. 10. 2018 pod č. j. [číslo jednací], je zcela zřejmé, že te