31 C 277/2022-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 086,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 636,91 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 44,8 % ročně z částky 14 636,91 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 631,42 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, když právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet zapůjčenou částku. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, žalovaný se pak zavázal půjčenou částku spolu s poplatkem ve výši 16 469 Kč sestávající se ze zápůjční úrokové sazby ve výši 44,80 % ročně, z částky za zpracování doručení a flexibilní splácení a z částky za administrativní činnosti a komfortní splácení, kdy celková částky činila 38 469 Kč, uhradit v pravidelných 65 týdenních splátkách ve výši 592 Kč. Žalovaný následně uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 15 382,19 Kč, kteroužto započetla právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 7 363,09 Kč na jistinu. Na jistině pak tedy žalovaný dluží žalobkyni částku 14 636,91 Kč a v částce 8 019 Kč na poplatek, ke kterému zbývá uhradit částka 8 449,90 Kč. Dále s ohledem na skutečnost, že žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně a včas splácet poskytnutý úvěr nesplnil, vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, s nimiž je žalovaný v prodlení, když žalobkyně smluvní pokutu kapitalizovala ke dni [datum] co do částky 11 000 Kč. Dále žalobkyně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení rovněž k [datum] částkou ve výši 631,42 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný přípisem ze dne [datum] vyrozuměn. Zároveň přípisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k okamžitému splacení dluhu, a to ve výši 34 718,23 Kč do [datum]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes písemnou upomínku žalobkyně ze dne [datum]. 2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci soud nařídil ústní jednání, které se konalo dne [datum], když žalovaný, ačkoli byl řádně a včas předvolán, se k tomuto jednání nedostavil. Žalobkyně se k tomuto jednání dostavila. Soud tak postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 22 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 16 469 Kč, celkem tedy částku 38 469 Kč v 65 týdenních splátkách po 592 Kč RPSN činila 1 658,1 %. Ve smlouvě pak bylo uvedeno, že žalovaný potvrzuje, že na základě posouzení jeho úvěruschopnosti mu byl [anonymizováno] nabídnut spotřebitelský úvěr. Z obsahu této smlouvy pak soudu nebylo známo, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného zjišťována a ověřována. Z tvrzení právního zástupce žalobkyně sděleného soudu při jednání dne [datum] pak soud nemá za prokázané, že by původní věřitel úvěruschopnost žalovaného zjišťoval a prověřoval, vyjma nahlédnutím do registrů, když sám právní zástupce žalobkyně sdělil, že žádným jiným způsobem úvěruschopnost žalovaného zjišťována ani prověřována nebyla. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky ze dne [datum] na její osobu. Z upomínky ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 7. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 8. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovaným a nahlédl do blíže neoznačených„ databází“ a odkázala na kartu zákazníka, z ní však způsob zjištění a ověření údajů nevyplývá. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná. 9. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě. 10. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku