31 C 29/2022-17 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 7.10.2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit jí částku 1 020 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaná použila dne 13.7.2020 vozidlo MHD a nemohla se prokázat kontrolnímu orgánu platným jízdním dokladem. Ani následně nesplnila svoji povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému, kterou jí žalobce jako provozovatel MHD vyměřil. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz zdejšího soudu se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, a proto byl usnesením zdejšího soudu v souladu s ust. § 173 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 5. Soud provedl předložené listinné důkazy, ze kterých zjistil, že žalovaná dne 13.7.2020 použila linku [číslo] byla ve 14:07 hodin kontrolována kontrolním orgánem [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno] [obec] a neměla k dispozici platný jízdní doklad (hlášení o provedené přepravní kontrole). Ze stejných listin bylo též zjištěno, že žalovaná na výzvu kontrolního orgánu nezaplatila ani jízdné, ani přirážku k jízdnému. K zaplacení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému pak byla žalovaná vyzvána přípisem žalobkyně ze dne 21.6.2021. 6. Za splnění podmínek ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, přičemž z předložených listin zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně. Nárok žalobkyně na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému vyplývá z ust. § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, resp. z ust. § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobě zcela vyhověl a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byl ve věci zcela úspěšná. Žalobkyni náleží celková náhrada 1 489 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále pak náleží odměna za tři úkony právní služby po 200 Kč a 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21% z úkonů advokáta a paušálních náhrad, to vše dle vyhl. č. 177/1996 Sb., když hodnota úkonu i paušální náhrady je účtována dle ustanovení § 14b odst. 1, odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. 8. O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu.