31 C 312/2021-27 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem na vydání na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 15. 7. 2021 domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 160 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalované jako držitelce televizního přijímače vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, když žalovaná tuto povinnost splnila dne 1. 12. 2012. Tímto pak vznikla žalované povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti a nezaplatila televizní poplatky za období červenec a srpen 2018, leden 2019 a červen až prosinec 2019 a leden, únor, březen 2020 a duben 2020, červenec 2020 a srpen 2020, tedy celkem za 16 měsíců, tedy celkem 16 x 135 Kč, tedy částku 2 160 Kč Vedle dlužné jistiny pak žalobkyně požaduje po žalované k zaplacení kapitalizovaný úrok z prodlení ve vztahu k prodlení s jednotlivými splátkami do dne vyhotovení žaloby, tedy k 15. 7. 2021 ve výši 352,49 Kč. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila ani přes písemnou upomínku. 2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, a proto byl usnesením zdejšího soudu v souladu s ust. § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive v rámci lhůty, která jim byla stanovena ve výzvě, doručené jim do vlastních rukou, se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv zároveň byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud má v dané věci za prokázané, že žalovaná se přihlásila jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence na adrese [adresa žalované], a to od prosince 2012 (prokázáno potvrzením České pošty, přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalovaná svoji povinnost platit televizní poplatky řádně nesplnila a za období červenec a srpen 2018, leden 2019 a červen až prosinec 2019 a leden, únor, březen 2020 a duben 2020, červenec 2020 a srpen 2020 žalobkyni neuhradila ničeho, celkem tak ke dni podání žalobního návrhu dlužila žalobkyni na poplatcích částku 2 160 Kč (16 x 135 Kč, výpis detailu dluhu). Žalovaná, ačkoliv o úhradu dlužné částky byla žalobkyní vyzývána, tuto do dnešního dne nezaplatila (výzva žalobkyně ze dne 29. 1. 2021). 6. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 7. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč a měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 8. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy [anonymizováno], ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je [anonymizováno] oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení, určeného předpisy občanského práva. 9. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná, když žalovaná jako poplatník televizního poplatku nesplnila svoji poplatkovou povinnost a za období červenec a srpen 2018, leden 2019 a červen až prosinec 2019 a leden, únor, březen 2020 a duben 2020, červenec 2020 a srpen 2020, neuhradila televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně, celkem tak dluží žalobkyni částku 2 160 Kč. Výše poplatku je pak v souladu s ustanovením § 6 zákona č. 348/2005 Sb. v platném znění. Jelikož žalovaná neplnila řádně a včas, dostala se do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 a žalobkyni vedle dlužné částky náleží rovněž i úrok z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění a který je žalobkyní vždy požadován od prvního dne prodlení se zaplacením jednotlivého televizního poplatku ke dni 15. 7. 2021, tedy ke dni vyhotovení žaloby. Ke splnění povinností byla žalované stanovena běžná třídenní lhůta v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přestože byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, náklady na právní zastoupení advokátem v daném sporu nebyly soudem přiznány s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], který dospěl k závěru, že pokud [anonymizováno] (žalobce) agendu televizních poplatků sama spravuje, následné předání příslušných agend jakékoliv advokátní kanceláři postrádá racionální smysl. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazení televizních poplatků totiž nelze paušálně, byť výjimka je možná, očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru [anonymizováno]. Je pak jistě žádoucí, aby si [anonymizováno] činnost spojenou se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů představujících pouze zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč. I v tomto případě ke splnění povinnosti žalované byla stanovena běžná třídenní lhůta ve smyslu ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.