31 C 313/2021-61 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 19. 8. 2021, ve znění jeho doplnění ze dne 11.12.2021, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 199,20 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 833 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 199,20 Kč od 15. 12. 2017 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 542,88 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 uzavřené mezi [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], jakožto původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], [IČO] jakožto postupníkem, došlo k postoupení souboru pohledávek za [právnická osoba] na [právnická osoba], a to včetně postoupení pohledávky za žalovanou. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 pak [právnická osoba] uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek se žalobcem, jakožto postupníkem, když na základě této smlouvy byla postoupena na žalobkyni rovněž pohledávka za žalovanou. Původní věřitel [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] uzavřela dne 15. 12. 2015 jako věřitel se žalovanou jako dlužníkem smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž nedílnou součástí byly dle článku I. odst. 2 smlouvy standardní podmínky smlouvy o úvěru. Smlouva byla uzavřena pomocí komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek [právnická osoba] na základě žádosti o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru poté, co [právnická osoba] prověřila a kladně posoudila úvěruschopnost žalované (když původní věřitel vycházel z informací poskytnutých mu žalovanou), akceptovala tento návrh na uzavření smlouvy. Na základě této smlouvy se pak původní věřitel zavázal poskytnout žalované neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou dle článku III. odst. 1 smlouvy a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 0,2833 % denně dle článku III. odst. 1 smlouvy a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané splátky splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru anebo 1 000 Kč podle toho, která z daných částek bude vyšší. Žalovaná celkem načerpala částku 11 881 Kč, celkem pak žalovaná uhradila původnímu věřiteli částku 21 141,95 Kč, tato byla započtena ve výši 7 681,05 Kč na jistinu úvěru, k níž zbývá doplatit 4 199,20 Kč a 13 460,90 Kč bylo započteno na úrok z úvěru. V důsledku prodlení žalovaného vznikl původnímu věřiteli nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ode dne splatnosti, tedy ode dne 15. 12. 2017 do zaplacení, dále nárok na úrok z úvěru ve výši 0,2833 % denně dle článku III. odst. 1 smlouvy ode dne 5. 10. 2017 do dne splatnosti, tedy do 14. 12. 2017 a dále vznikl původnímu věřiteli dle článku III.I smlouvy a článku 10.1 obchodních podmínek nárok na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splácením kterékoliv částky ve výši 10 % z dlužné částky minimálně 250 Kč za každý týden prodlení. Z tohoto titulu požaduje žalobkyně uhradit částku 542,88 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes písemnou upomínku. 2. Platební rozkaz vydaný zdejším soudem se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením soudu v souladu s ust. § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 174a) odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 4. V daném případě soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V dané věci žalobkyně již v podané žalobě vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o. s. ř. její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Z provedeného dokazování má soud prokázaný následující skutkový stav. Z rámcové smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 11. 2016 ve spojení se smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 9. 1. 2017 má soud za zjištěné, že mezi účastníky měly být uzavřeny tyto smlouvy s daným obsahem, když na základě této smlouvy měl být žalované poskytnut revolvingový úvěr do výše spotřebitelského úvěru 35 000 Kč na dobu neurčitou, když každé čerpání úvěru bylo zpoplatněno poplatkem ve výši 12,5 % z čerpané částky úvěru. Celkovou částku, která měla být zaplacena původnímu věřiteli, představuje částka 96 459,54 Kč RPSN byla ve výši 264,42 %, úrok za půjčené finanční prostředky byl ve výši 0,2833 % denně (103,4 % ročně). Z potvrzení předloženého žalobkyní má soud za zjištěné, že dne 9. 11. 2016 byla žalované vyplacena částka ve výši 825 Kč, dne 9. 1. 2017 částka ve výši 1 452 Kč, dne 15. 12. 2015 částka ve výši 7 000 Kč, dne 18. 4. 2017 částka ve výši 343 Kč, dne 11. 5. 2017 částka ve výši 321 Kč, dne 8. 6. 2017 částka ve výši 313 Kč, dne 13. 7. 2017 částka ve výši 1 284 Kč, dne 4. 10. 2017 částka ve výši 343 Kč, když z listiny označené jako výpis z účtu má soud za zjištěné, že by měl být zůstatek po poslední platbě ve výši 3 856,20 Kč. Z přípisu ze dne 6. 5. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky. Z přípisu ze dne 6. 5. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o postoupení pohledávky vyrozuměla. Z přípisu [právnická osoba] ze dne 1. 12. 2021 má soud za prokázané, že na účet žalované byla poskytnuta v období od 15. 12. 2015 do 6. 10. 2017 částka ve výši ve výši 825 Kč (dne 9.11.2016), dne 9. 1. 2017 částka ve výši 1 452 Kč, dne 15. 12. 2015 částka ve výši 7 000 Kč, dne 18. 4. 2017 částka ve výši 343 Kč, dne 11. 5. 2017 částka ve výši 321 Kč, dne 8. 6. 2017 částka ve výši 313 Kč, dne 13. 7. 2017 částka ve výši 1 284 Kč, dne 4. 10. 2017 částka ve výši 343 Kč. 6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouvy o spotřebitelském a následně revolvingovém úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 7. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. [ústavní nález], nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 8. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalované, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovanou, jak tyto ověřila, již neuvedla ani neprokázala. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná. 9. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] [anonymizováno], kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o