31 C 327/2021-19 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 13. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit jí částku 1 518 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaná použila dne 4. 9. 2020 vozidlo MHD a nemohla se prokázat kontrolnímu orgánu platným jízdním dokladem. Ani následně nesplnila svoji povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému, kterou jí žalobkyně jako provozovatel MHD vyměřila. 2. Platební rozkaz vydaný zdejším soudem se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením soudu v souladu s ust. § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 174a) odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednáním, žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy její souhlas předpokládal a postupoval dále v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. a ve věci jednání nenařizoval. 5. Soud provedl předložené listinné důkazy, ze kterých zjistil, že žalovaná dne 4. 9. 2020 použila trolejbusovou linku [číslo] když byla v 6:12 hodin kontrolována kontrolním orgánem [anonymizováno] městských dopravních podniků a neměla k dispozici platný jízdní doklad (hlášení a záznam o provedené přepravní kontrole). Ze stejné listiny bylo zjištěno, že žalovaná na výzvu kontrolního orgánu nezaplatila ani jízdné ani přirážku k jízdnému. Z upomínky ze dne 19. 8. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky písemně vyzývala, když z kopie poštovní dodejky má soud za prokázané, že si žalovaná v úložní lhůtě zásilku nevyzvedla. 6. Podle § 37 odst. 4, písmeno d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona o drahách je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 7. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 8. Podle § 18a odst. 1, písmeno c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 18a odst. 2, písm. c) citovaného zákona je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 9. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 10. Z hlášení a ze záznamu o provedené přepravní kontrole ze dne 4. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaná skutečně cestovala veřejným hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, byla kontrolována revizorem, neprokázala se platným jízdním dokladem. Proto jí přímo na místě bylo uloženo k doplacení jednak jízdné ve výši 20 Kč, jednak přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná tyto povinnosti dosud nesplnila. 11. Žalovaná tedy použila veřejný hromadný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, aniž by zaplatila jízdné. V důsledku tohoto jednání jí vznikla při kontrole pověřenou osobou povinnost podle § 37 odst. 4 d), 5 b), c) zákona č. 266/1994 Sb. a podle § 18a, odst. 1, písm. c), odst. 2, písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. tedy zaplatit kromě ceny jízdného rovněž přirážku ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaná tuto svou povinnost nesplnila, dostala se do prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Úroky z prodlení jsou požadovány ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že počátek prodlení žalované odpovídá provedenému dokazování. Nárok žalobkyně se ukázal být zcela po právu, soud tedy návrhu v celém rozsahu vyhověl. 12. Protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, má podle § 142 odst. 1 o. s. ř ve spojení s ust. §142a o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a dále v paušální náhradě účastníka v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony spočívající v sepisu výzvy k plnění a v podání žaloby, tedy ve výši 200 Kč Celkem tedy náklady řízení představují částku 600 Kč. 13. O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu.