34 C 269/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 700 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 700 000 Kč od 10. 5. 2021 do zaplacení. 2. Žalobu odůvodnil tím, že byl jmenován insolvenčním správcem pracovní agentury [právnická osoba] (dále též jen„ dlužník“), v níž žalovaný vystupoval jako prokurista a personální ředitel až do jeho odvolání dne 20. 3. 2020 jednatelkou a jedinou společnicí dlužníka Ing. [jméno] [příjmení] (nyní [příjmení]) z důvodu nevyúčtované, resp. nevrácené hotovostní pokladny dlužníka v částce přesahující 200 mil. Kč. 3. Žalobce kontrolou účetních dokladů dlužníka zjistil, že paní [příjmení] [jméno] a pan [jméno] [příjmení] dluží společnosti podle smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 6. 2019 částku 700 000 Kč. Zmíněná smlouva byla uzavřena mezi dlužníkem a vydlužiteli ve formě notářského zápisu zn. [spisová značka], NZ [anonymizováno] [rok] sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářem v Plzni. Vydlužitelé svolili k vykonatelnosti notářského zápisu a paní [příjmení] [jméno] k zajištění dlužníkovy pohledávky zastavila bytovou jednotku v jejím vlastnictví [číslo] v budově [adresa] v k. ú. [část obce]. Zapůjčená byla suma 3 500 000 Kč, kterou vydlužitelé měli hradit ve splátkách na bankovní účet dlužníka. Vydlužitelé zaplatili celkem 2 800 000 Kč v 8 splátkách mezi 17. 7. 2019 a 21. 2. 2020 po 350 000 Kč a zbývaly jim doplatit pouze dvě splátky. Dne 23. 4. 2020 byli vydlužitelé vyzváni k zaplacení zbývající části zápůjčky. Jelikož na dopis neodpověděli, ani dlužnou částku neuhradili, podal dlužník dne 10. 6. 2020 exekuční návrh k vymožení této částky. Vydlužitelé poté reagovali dopisem datovaným 21. 5. 2020, který však byl právnímu zástupci dlužníka doručen až 25. 6. 2020, v němž sdělili, že zápůjčku v celém rozsahu splatili a předložili k tomu potvrzení o splnění dluhu a zániku zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení datované dnem 17. 3. 2020 vystavené žalovaným jako prokuristou dlužníka, v němž žalovaný potvrdil, že mu vydlužitelé měli dne 17. 3. 2020 v hotovosti předat 700 000 Kč, a proto došlo k zániku zástavního práva i zákazu zcizení a zatížení nemovitosti. Z tohoto důvodu dlužník vzal dne 30. 6. 2020 svůj exekuční návrh zpět a podal trestní oznámení pro podezření ze zpronevěry, kterou PČR společně s dalšími podezřeními na zpronevěru ze strany žalovaného doposud prověřuje. 4. Žalobci přijde podezřelé, že potvrzení o splnění dluhu je datováno pouhé 3 dny před tím, než byl žalovaný odvolán z funkce prokuristy dlužníka, navíc potvrzení o splnění dluhu nebylo opatřeno ověřeným podpisem, ač listinu sepisoval advokát a musel vědět, že k výmazu zástavního práva z KN je toto nezbytnou náležitostí. Vysvětlení vydlužitelů v dopisu ze dne 21. 5. 2020, že toto bylo zjištěno až při jednání s katastrálním úřadem, a že žalovaný dodatečně uznal podpis za vlastní je snahou účelově zastřít antedataci této listiny. Podobně je podivné, že dopis vydlužitelů z 21. 5. 2020 byl právnímu zástupci dlužníka doručen 25. 6. 2020. Nadto je podezřelé, že mělo dojít k hotovostní úhradě překračující limity stanovené zák. č. 253/2008 Sb. a zák. č. 254/2004 Sb., byť se zde uplatnila výjimka v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu. To však nic nemění na tom, že dle smlouvy o zápůjčce mělo být placeno na účet dlužníka, přičemž je otázkou, proč by vydlužitelé dlužníka, kteří 8 splátek zápůjčky provedli v souladu se smlouvou na účet dlužníka, měli najednou přistoupit k tomu, že by úhradu posledních dvou splátek učinili hotově. 5. Žalobce nakonec zjistil, že z účetnictví dlužníka nevyplývá, že by žalovaný tyto finanční prostředky vložil do pokladny nebo na účet dlužníka, či je jinak použil ve prospěch dlužníka. Není tak jistota, zda žalovaný finanční prostředky od vydlužitelů skutečně obdržel a následně použil ve vlastní prospěch, nebo zda pouze vystavil potvrzení o splnění dluhu, aniž by finanční prostředky skutečně převzal. Žalovaný však v obou případech dlužníkovi úmyslně způsobil škodu ve výši 700 000 Kč. Jelikož zástavní právo k nemovitosti Mariie Panets bylo vymazáno z KN, zhoršila se tím dobytnost pohledávky. Žalovaný svým jednáním porušil § 450 o. z. ve spojení s § 159 odst. 1 o. z., § 51 odst. 1 z. o. k. ve vazbě na § 58 odst. 1 z. o. k. ve znění do 31. 12. 2020. Nebýt svévolného a protiprávního nakládání žalovaného s finančními prostředky dlužníka, příp. k nedůvodnému vydání potvrzení o splnění dluhu, ke škodě na majetku dlužníka by nedošlo. Předpoklad zavinění je v daném případě naplněn ve formě úmyslu, neboť žalovaný chtěl převzít a věděl, že přebírá finanční prostředky dlužníka, avšak nijak je ve prospěch dlužníka neužil, případně úmyslně vydal potvrzení o splnění dluhu, aniž by peněžní prostředky skutečně obdržel. 6. Pokud by nebyly splněny podmínky k náhradě škody, měl by dlužník právo na zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce proto dopisem ze dne 15. 4. 2021 vyzval žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 222 901 910 Kč, zahrnující rovněž žalovanou sumu. Žalovaný na dopis nereagoval, podle výzvy neplnil. 7. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, navrhoval její zamítnutí. 8. V podání ze dne 5. 12. 2021 na č. l. 56 zeširoka rozebíral své kariérní působení v oboru agenturního zaměstnávání od roku 2005 do současné doby, navázání spolupráce s paní Ing. [příjmení] v roce 2010 v průběhu daňové kontroly provedené Finančním úřadem pro Zlínský kraj, v jejímž důsledku došlo k doměření daně, po čemž žalovaný na radu Ing. [příjmení] přemístil sídla jím založených společností (PEAM [právnická osoba] a [anonymizováno] – [právnická osoba]) do Brna, protože jmenovaná měla mít kontakty na tamější finanční správě, naznačoval, že Ing. [příjmení] je jeho bílým koněm, konkrétně že žalovaný se svým bratrem [jméno] jí toliko„ svěřili“ závod dlužníka, když uzavřeli ústní smlouvu o jeho fungování, v níž bylo sjednáno odměňování Ing. [příjmení], byla vymezena náplň její práce tak, že se z pozice jednatelky a jediné společnice dlužníka bude zabývat především účetním, daňovým, právním a administrativním servisem, zatímco bratři [jméno] budou z pozice prokuristy a personálních ředitelů dlužníka řídit a domluvili se o způsobech navrácení svěřeného závodu bratrům [anonymizováno] (viz str. 65 písm. d) 3. a 4. odrážka, str. 11 bod 1.2.2). 9. V průběhu roku 2019 vznikly problémy ve spolupráci s paní [příjmení] [příjmení] a bratry [anonymizováno] z toho důvodu, že jednatelka začala provádět nemalé hotovostní výběry z účtů dlužníka a bezúročně zapůjčovat nemalé peněžní prostředky jí spřízněným osobám, nevěřila bratrům [anonymizováno], že společnost se po rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj ze dne 20. 2. 2019 dostala do krizové situace, což pochopila až při přípravě účetní závěrky za rok 2019. Bratři [jméno] však už předtím měli velmi dobrou představu o skutečném stavu hospodaření dlužníka, ale žádnou o jeho účetním stavu. Spor vyvrcholil tím, že žalovaný vyzval Ing. [příjmení], aby zajistila odklad splatnosti všech povinných odvodů, protože podle jeho názoru hrozilo, že dlužník nebude schopen za pandemické situace řádně plnit své odvodové povinnosti, avšak Ing. [příjmení] jej namísto toho dne 20. 3. 2020 odvolala z funkce prokuristy dlužníka, snažila si přisvojit obchodní závod bratrů [anonymizováno] tím, že přestala ze dne na den plnit veškeré závazky dlužníka ve snaze přinutit k poslušnosti a spolupráci zaměstnance zákazníky a dodavatele dlužníka. 10. Všechny úhrady, ať už na pracovněprávní pohledávky nebo běžné provozní výdaje, byly dokladovány a doklady předány paní Ing. [jméno] k zaúčtování, avšak ona tyto doklady nezaúčtovala a rozdíl nyní uplatňuje v insolvenčním řízení jako svůj zisk, kterého se pro ni žalobce domáhá. 11. Dlužník měl zřízenu tzv. pokladnu za účelem úhrad hotovostních výdajů, nejednalo se o žádné místo nebo věc (trezor, skříň, kasa) označovaly se tím všechny hotovostní peněžní prostředky v oběhu mezi odpovědnými zaměstnanci dlužníka. Pokladna byla distribuována mezi žalovaného, koordinátory a řidiče; ti disponovali pokladnou pro potřeby běžných provozních výdajů a žalovaný a koordinátoři navíc i pro potřeby výplat. 12. Ve zbytku podání se žalovaný rozvláčně zabývá náborem zaměstnanců dlužníka, tím, jak probíhaly výplaty jejich pracovněprávních pohledávek, že běžné provozní výdaje byly dokladovány účtenkami a podobnými doklady, výplaty byly dokladovány interními doklady v podobě tabulky obsahující identifikačně údaje zaměstnance a údaje ke komu byl přidělen, pak o počtu odpracovaných hodin, hodinové odměně, zálohách a srážkách ze mzdy a podpis zaměstnance. Oba typy dokladů byly pravidelně předávány do administrativního centra dlužníka v Brně k dalšímu zpracování a zaúčtování zhruba k 20. dni v měsíci společně s doklady k bezhotovostním výdajům. 13. Při nakládání s pokladnou žalovaný jednal jako personální ředitel a za případné porušení svých povinností odpovídá v režimu zákoníku práce. I pokud by však žalovaný měl při nakládání s pokladnou dlužníka j