39 C 218/2022-50 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 17. 6. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 22 203 Kč se zákonným úrokem z prodlení, sjednaným úrokem a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným 9. 12. 2019 smlouvu [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, vycházela z informací z nebankovních registrů, z registru [příjmení] a z dalších databází, například z insolvenčního rejstříku. Zároveň posoudila kompletně aktuální finanční schopnosti žalovaného a jeho náklady. Na základě smlouvy byla poskytnuta zápůjčka 10 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky měl uhradit žalovaný předem vyčíslený poplatek 8 763 Kč, ve kterém je obsažena úroková sazba 50,40 % ročně, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částka za administrativní činnost a komfortní splácení. Úvěr měl být zaplacen v 52 týdenních splátkách po 361 Kč, respektive 352 Kč. Žalovaný zaplatil 1 900 Kč dne 12. 12. 2019, jiné platby provedeny nebyly. O tuto částku byla ponížena jistina na 8 100 Kč. Protože žalovaný neplnil své povinnosti, vznikla právní předchůdkyni žalobkyně právo na doplacení dlužné částky, včetně kapitalizovaného úroku z prodlení, právo na zaplacení smluvní pokuty, která je požadována částkou 5 000 Kč (sjednáno 0,1 % denně z hodnoty splátek, ohledně nichž je žalovaný v prodlení), nárok na sankční poplatky 1 900 Kč dle smluvních ujednání. Právo vymáhat pohledávku přešlo na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, postoupení bylo žalovanému oznámeno, ten na něj však nereagoval. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 22 203 Kč (nesplacená část zápůjčky 8 100 Kč, poplatek za poskytnutí a správu úvěru 7 203 Kč, kapitalizovaná smluvní pokuta 5 000 Kč a sankční poplatky 1 900 Kč), dále je požadován kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, zákonný úrok z prodlení od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrok 50,40 % ročně z částky 8 100 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vydaný platební rozkaz musel být pro jeho nedoručení zrušen. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil. 2. K výzvě soudu, aby žalobkyně prokázala, že byla řádně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet, a dále že byla pohledávka postoupena, poskytla žalobkyně obsáhlé vyjádření z 19. 9. 2022. Z tohoto podání bylo zjištěno pouze tolik, že žalovaný v době prověřování vykazoval pravidelný měsíční příjem 10 103 Kč, což doložil výplatními páskami za říjen a listopadu 2019. Dále bylo ověřeno, že další čisté příjmy domácností jsou 16 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly 5 169 Kč. V ostatních částech bylo podání žalobkyně pro účely rozhodnutí naprosto nezajímavé. 3. Z předložených listin bylo ověřeno, že 9. 12. 2019 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru pod číslem [tel. číslo] zápůjčka byla poskytnuta ve výši 10 000 Kč v hotovosti se sjednanou týdenní splátkou 361 Kč, poslední splátka, kterých bylo sjednáno 52, měla činit 352 Kč. Ve smlouvě se uvádí, že strany sjednaly úrok 2 770 Kč (úroková sazba 50,4 % za dobu trvání smlouvy), částku za zpracování spotřebitelského úvěru 4 433 Kč a pojištění 1 560 Kč Celkem měl žalovaný uhradit za 52 týdnů částku 18 763 Kč. Shodné informace byly seznatelné ze standardní informace o spotřebitelském úvěru. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně podmínek pro splácení spotřebitelského úvěru a postupu při prodlení zákazníka (bod 6). Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek, včetně přílohy, kdy pohledávka za žalovanými je vedena pod [číslo] což odpovídá označení uzavřené smlouvy. Postoupení pohledávky oznámila žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 2. 2022, dále pak právní zástupce žalobkyně 20. 5. 2022. Žalobkyně předložila také výpočet smluvní pokuty a výpočet kapitalizovaného úroku. Dokazování nebylo prováděno k tomu, kolik žalovaný za dobu do podání žaloby uhradil, zde soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že uhrazeno bylo 1 900 Kč. Příjmy žalovaného v době uzavření smlouvy byly zachyceny v kartě zákazníka, kde uvedl jako svého zaměstnavatele Statutární město Plzeň, od něhož pobírá měsíčně 10 103 Kč. V kartě se uvádí, že žalovaný předložil výplatní pásky za říjen a listopad 2019, ověřila [jméno] [příjmení]. 4. Další důkazy byly zamítnuty pro nadbytečnost, neboť soud před rozhodnutím seznámil žalobkyni, že se svým právním názorem a výsledným rozhodnutím, ke kterému nebylo třeba další důkazy provádět. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 7. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku 9. S ohledem na předmět řízení se soud zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena úvěrová smlouva či nikoliv, když z prokázaného skutkového stavu je zřejmé, že účastníci v písemné podobě sjednali poskytnutí finančních prostředků s tím, že žalovaný jako úvěrovaný měl za poskytnuté finanční prostředky hradit souhrnný poplatek. Jedná se o smlouvu uzavřenou na formuláři společnosti, kde jsou jednak přesně vymezeny povinnosti, dále pak ve smluvních podmínkách jsou stanoveny úrokové sazby, jak úroková sazba výpůjční, tak i RPSN, která v tomto případě představuje 22444%. Výpůjční výroková sazba je uvedena 50,4%. Soud konstatuje, že tento způsob uzavírání úvěrových smluv s fyzickými osobami je poměrně běžný, to je soudu z jeho činnosti známo. Je také zcela jasné, že úvěrovaný nemá v podstatě možnost do obsahu smlouvy zasáhnout, snad s výjimkou poskytované finanční částky a možná množství týdenních splátek či splátek měsíčních. 10. Nicméně soud zároveň konstatuje, že je třeba zodpovědnost za uzavírání úvěrových smluv přenášet i na úvěrovaného. Pokud se žalovaný rozhodl uzavřít úvěrovou smlouvu, nepochybně si byl vědom skutečnosti, že ze strany úvěrující společnosti se nejedná o charitativní činnost či dar, byl si vědoma toho, že úvěrující jako podnikatel je společností určenou pro generování zisku, u společností poskytujících úvěry tímto ziskem je právě úrok. Soud tedy z pohledu právní jistoty má za to, že je na místě z předložených listin uzavřít pouze tolik, že strany měly v úmyslu uzavřít úvěrovou smlouvu, na základě které by žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč. K tomu také došlo. Nebylo zjištěno, že by strany měly v úmyslu sjednat jakoukoliv smlouvu jinou, jen velmi těžko si lze představit, že by úvěrující poskytovala finanční prostředky bez jakéhokoliv zisku. Stranám bylo též zcela zřejmé, že úrok bude hrazen ve výši 2 770 Kč. V této části se tedy soud rozhodl, že bude považovat smlouvu za platné právní jednání, z něhož vznikla žalovanému povinnost zaplatit 12 770 Kč. Vzhledem k tomu, že zaplaceno bylo 1 900 Kč, uložil soud žalovanému uhradit zbývající část, tedy 10 870 Kč s úrokem z prodlení od 18. 3. 2022 v souladu s požadavkem žalobkyně. 11. Pro úplnost soud dodává, že za dostatečné považuje posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, s příjmem přesahujícím 10 000 Kč bylo v možnostech žalovaného uhradit měsíčně 1 444 Kč. 12. Ohledně zbývajících poplatků (4 433 Kč a 1 560 Kč za pojištění) a vymezených sankcí soud konstatuje, že ujednání o těchto platbách považuje s odkazem na ustanovení § 580 občanského zákoníku za neplatné. Použitím těchto částek měla žalobkyně (a již její právní předchůdkyně) jediný cíl, skrytě navýšit svůj zisk za poskytnutí peněz, ovšem tak aby nebylo lze hovořit o úroku za poskytnutí peněz, kde se již judikatura vymezila směrem k obvyklému obchodnímu úroku. Tomuto jednání není možné poskytnout ochranu, proto ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci lze hodnotit u obou účastníků shodně, proto soud žádnému z účast