39 C 249/2021-24 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 17. 8. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10 251,74 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, se sjednaným úrokem a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že [právnická osoba], jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 4. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku zaplatit ve splátkách po 439 Kč týdně, celkem bylo sjednáno 60 splátek. Za poskytnutí půjčky byl sjednán souhrnný poplatek ve výši 12 283 Kč Poslední splátku uhradil žalovaný dne 14. 6. 2019, původní splatnost byla sjednána do 27. 4. 2020. Žalovaný neuhradil celkem 10 251,74 Kč na jistině a 8 185,46 Kč na poplatku (uhrazeno bylo celkem 6 786 Kč). Žalobkyně ale neuplatňuje nárok na zaplacení původně sjednaného příslušenství v podobě poplatku, ale jen jistiny a sjednaných úroků. Aktivní legitimaci žalobce odůvodnil odkoupením této pohledávky od původního věřitele na základě smlouvy ze dne 18. 12. 2020. Žalobce následně oznámil žalovanému postoupení pohledávky a vyzval ho dopisem ke splnění dluhu, ovšem bez výsledku. Ve věci byl dne 2. 9. 2021 vydán platební rozkaz, ten se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou a byl zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Žalobce při podání žaloby předložil soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Právní zástupce žalobce souhlasil s tímto postupem již v žalobě, žalovaná se k výzvě soudu, zda s tímto postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval. 3. Z předložených listin byly zjištěny tyto skutečnosti. Dne 4. 3. 2019 byla uzavřena mezi [právnická osoba], jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem smlouva o zápůjčce. Výše zápůjčky byla sjednána na 14 000 Kč, poplatek pak 12 283 Kč. Celková částka byla stanovena na 26 283 Kč, tato měla být splacena v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, resp. výše poslední splátky byla stanovena na 382 Kč. Ve smlouvě žalovaný potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami žalobce (z obsahu smlouvy), potvrdil také převzetí finanční částky. Provedené platby a výše nesplacených částek byla doložena tabulkou umoření. Dopisem ze dne 6. 1. 2021 právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Výzvu k zaplacení učinil též právní zástupce žalobce dne 28. 6. 2021, zároveň oznámil postoupení pohledávky. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně přílohy, kde figuruje i pohledávka za žalovaným pod. [číslo]. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 2391 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 5. Z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Mezi účastníky (resp. právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Bylo sjednáno, že žalovaný vrátí dlužnou částku včetně sjednaného příslušenství ve splátkách po 439 Kč týdně. Žalobce prokázal, že ze strany žalovaného nedošlo k vrácení všech finančních prostředků a příslušenství, ke kterému se žalovaný podpisem smlouvy zavázal. Soud tedy žalobě vyhověl co do jistiny dlužné částky a zákonného úroku z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. 6. Nedůvodným shledal soud nárok na sjednaný úrok, který byl ze strany žalobce účtován od 28. 4. 2020. Soud vychází z první strany smlouvy, kde je zcela jednoznačně stanovena, jaká výsledná částka bude ze strany žalovaného uhrazena, jednoznačně je vyčíslena i částka úroku za půjčení peněz, a to ve výši 2 504 Kč. K vrácení této částky se žalovaný zavázal, jak plyne z tvrzení žalobce, tato částka v podobě platby na dlužný celkový poplatek byla uhrazena (z dlužného celkového poplatku uhrazeno 4 097,54 Kč) a soud ji považuje za zcela legitimní. Nikoliv však další úrok. Soud považuje ujednání v obchodních podmínkách, dle nichž je i dále účtován sjednaný úrok za takové, které je v rozporu s ujednání na prvé straně smlouvy. S ohledem na tento závěr soud v části úroku v sazbě 29,00% ročně žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný co do 71% neúspěšný co do 29%, má tedy právo na zaplacení náhrady nákladů řízení v rozsahu 42%. Žalobci by v případě plného úspěchu náležela celková náhrada 2 252 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, dále pak ve 3 úkonech právní služby po 300 Kč, 3 paušálních náhradách po 100 Kč a DPH 21 % dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., při použití ustanovení § 14b) tohoto předpisu. 42 % z této částky tedy představuje náhradu nákladů řízení ve výši 946 Kč. 8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle §160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., žalovanému byla stanovena ke splnění všech v tomto rozsudku uvedených povinností běžná třídenní lhůta.