39 C 282/2022-27 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu [okres] dne 24. 8. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit částku 23 362 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 11. 3. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela dne 8. 4. 2013 se žalovanou rámcovou smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení, v níž účastníci sjednali podmínky, za kterých budou mezi žalobkyní a žalovaným uzavírány konkrétní smlouvy. Na základě rámcové smlouvy byla dne 19. 4. 2013 uzavřena konkrétní smlouvy o výpůjčce aly [číslo]. Na základě této smlouvy převzala žalovaná výčepní zařízení. Smlouva byla ukončena výpovědí žalobkyně ke dni 1. 11. 2021, žalovaná měla dle smlouvy výčepní zařízení vrátit do 30 dnů od zaslání výzvy k vrácení, což se nestalo. Žalobkyně odkázala na čl. 4 a 4.7. uzavřené Smlouvy, kde si účastníci sjednali pro případ, že žalovaná řádně a včas výčepní zařízení nevrátí do 30 dnů, je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu v ceně předmětu výpůjčky. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení smluvní pokuty, pohledávka ale zaplacena nebyla. Úrok z prodlení je požadován od 11. 3. 2022, tedy ode dne následujícího po splatnosti smluvní pokuty. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání. K dotazu soudu, zda účastníci s tímto postupem podle § 115a o.s.ř. souhlasí, se žádný z nich ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto jejich souhlas podle § 101 odst. 1 o.s.ř. předpokládal a jednání ve věci nenařizoval. 3. Z předložených listin byl zjištěn tento skutkový stav. Dne 8. 4. 2013 byla mezi společností [právnická osoba] jako půjčitelem a žalovanou jako vypůjčitelem uzavřena rámcová smlouva o výpůjčce výčepního zařízení. Bylo sjednáno, že půjčitel předává vypůjčiteli výčepní zařízení v ceně dle výdejové karty (dodacího listu) s tím, že toto bude používáno v provozovně [příjmení] [příjmení] na adrese [adresa] Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou 1 měsíc. Podle čl. 4 6 Smlouvy se vypůjčitel zavázal vrátit výčepní zařízení půjčiteli zpět do 30 dnů od zaslání výzvy. V čl. 4 7 bylo sjednáno, že pokud bude vypůjčitel s vrácením předmětu výpůjčky po dobu delší než 30 dnů, je povinen uhradit půjčiteli smluvní pokutu ve výši odpovídající ceně předmětu výpůjčky. Smluvní pokuta je splatná marným uplynutím lhůty pro vrácení věci. Převzetí zařízení je dokládáno výdejovou kartou [číslo] podepsanou přejímajícím dne 19. 4. 2013 – provozovna [ulice a číslo] – 6 [obec]. Dopisem ze dne 1. 11. 2021 vypověděla žalobkyně smlouvu o výpůjčce [číslo] s tím, že zároveň vyzvala žalovanou k vrácení zařízení do 30 dnů s upozorněním na případnou smluvní pokutu v případě nesplnění lhůty. Dopisem ze dne 24. 2. 2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení smluvní pokuty ve výši 23 362 Kč, tuto zásilku žalovaná také nevyzvedla. Naposledy byla žalovaná k zaplacení vyzvána právním zástupcem žalobkyně dne 10. 5. 2022. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 261 odst. 1 obchodního zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy, upravuje obchodní zákoník závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. 5. Podle § 261 odst. 6 věta první obchodního zákoníku, smlouvy mezi osobami uvedenými v odst. 1, které nejsou upraveny v hlavě II. části třetí tohoto zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v obč. zák., řídí se příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v obč. zák. a obchodním zákoníkem. 6. Podle § 659 obč. zák. č. 40/1964 Sb. účinného ke dni uzavření smlouvy smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat. 7. Podle § 661 odst. 1 obč. zák. vypůjčitel je oprávněn užívat věc řádně a v souladu s účelem, který byl ve smlouvě dohodnut nebo kterému obvykle slouží; nepovinen chránit ji před poškozením, ztrátou nebo zničením. 8. Podle § 662 odst. 2 obč. zák. může vypůjčitel požadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení, jestliže vypůjčitel věc neužívá řádně nebo jestliže jej užívá v rozporu s účelem, ke kterému slouží. 9. Podle § 544 odst. 1, 2 občanského zákoníku sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. 10. S ohledem na zjištění z předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Soud má za prokázané, že účastníci v rámci své podnikatelské činnosti uzavřeli smlouvu o výpůjčce, která svým obsahem a všemi svými ujednáními splňuje požadavky pro platný právní úkon podle obchodního zákoníku s přihlédnutím k zákoníku občanskému (právní předpisy účinné ke dni uzavření smlouvy). Smlouva o výpůjčce nebyla jako smluvní typ obsažena v zákoníku obchodním, soud proto vycházel z ustanovení § 659 a násl. tehdy platného a účinného občanského zákoníku. Ze smlouvy o výpůjčce vznikly práva a povinnosti oběma smluvním stranám, žalovaná jako vypůjčitel byla povinna užívat zařízení ke sjednanému účelu, v případě ukončení smlouvy byla pak povinna zařízení ve sjednané lhůtě vrátit. Účastníci smlouvy sjednali v čl. 4 a 4.7 mechanismus, který strany použijí v případě, že by výčepní zařízení vráceno nebylo, vypůjčitel byl pak povinen zaplatit smluvní pokutu v přesně uvedené výši. V daném případě nevrácením výčepního zařízení vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve sjednané výši. Co se týče úroku z prodlení, zde soud odkazuje na ustanovení § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (účinného ke dni počátku prodlení). Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého závazku. Žalobkyně se domáhá zákonného úroku z prodlení, soud proto i v této části žalobě vyhověl. 11. O nároku na zaplacení částky 1.200 Kč bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 3 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má tedy právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení v celkové výši 9 736 Kč. Tato částka je tvořena soudním poplatkem ve výši 1 169 Kč, třemi úkony právní služby po 2 060 Kč, třemi paušálními náhradami po 300 Kč podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů řízení je dále navyšována o 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad. 13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., žalované bylo uloženo veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku uhradit v běžné třídenní lhůtě.