39 C 8/2022-15 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 25. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 3 030 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaný ve dvou případech použil vozidla MHD v [obec] a nemohl se kontrolnímu orgánu prokázat platným jízdním dokladem. Ani následně nesplnil svoji povinnost uhradit jízdné 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, kterou mu provozovatel MHD. Ve věci byl dne 23. 11. 2021 vydán platební rozkaz, ten se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou a byl usnesením ze dne 22. 12. 2021 zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. K dotazu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání se zástupce žalobkyně nevyjádřil (vyslovil však souhlas již v podané žalobě) ani žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto aplikoval ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. 3. Soud provedl předložené listinné důkazy, ze kterých zjistil, že žalovaný - dne 23. 8. 2021 použil tramvajovou linku [číslo]. V prostoru zastávky [anonymizována dvě slova] byl v 13:20 hod. kontrolován kontrolním orgánem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba] a neměl k dispozici platný jízdní doklad. Totožnost žalovaného byla ověřena z [číslo obč. průkazu] (zápis o provedené přepravní kontrole). Ze stejné listiny bylo též zjištěno, že žalovaný nezaplatil jízdné ani přirážku k jízdnému. - dne 9. 8. 2021 použil linku [anonymizována dvě slova]. V prostoru stanice [ulice] byl v 15:40 hod. kontrolován kontrolním orgánem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba] a neměl k dispozici platný jízdní doklad. Totožnost žalovaného byla ověřena z [číslo obč. průkazu] (zápis o provedené přepravní kontrole). Ze stejné listiny bylo též zjištěno, že žalovaný nezaplatil přirážku k jízdnému. K úhradě byl naposledy vyzván dopisem z 12. 10. 2021. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 37 odst. 4, písmeno d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 5. Podle § 37 odst. 5, písm. b), c) citovaného zákona je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 6. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 7. Podle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 8. Ze záznamů o provedené přepravní kontrole ze dne 9. 8. 2021 a 23. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaný skutečně v tyto dny cestoval veřejným hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobcem. Při těchto jízdách byl kontrolován revizorem a neprokázal se platným jízdním dokladem. Proto mu přímo na místě bylo uloženo k doplacení jednak jízdné (s výjimkou jízdy dne 9. 8. 2021), jednak přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný tuto povinnost dosud nesplnil. 9. Žalovaný tedy použil veřejný hromadný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, uzavřel tím přepravní smlouvy, ovšem aniž by zaplatil jízdné. V důsledku tohoto jednání mu vznikla při kontrole pověřenou osobou povinnost podle § 37 odst. 4 d), 5 b), c) zákona č. 266/1994 Sb., tedy zaplatit kromě ceny jízdného rovněž přirážku stanovenou smluvními přepravními podmínkami žalobce. Nárok na úrok z prodlení je dán ustanovením § 1970 občanského zákoníku, počíná plynout vždy následující den po neoprávněné jízdě. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Žalobkyni náleží celková náhrada 1 489 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále pak náleží odměně za tři úkony právní služby po 200 Kč a 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21% z úkonů advokáta a paušálních náhrad, to vše dle vyhl. č. 177/1996 Sb., když hodnota úkonu i paušální náhrady je účtována dle ustanovení § 14b odst. 1, odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. 11. O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu.