11 C 192/2022-56 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 206 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum], na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky, bezhotovostní zápůjčku, ve výši 10 000 Kč. Za poskytnutí a zpracování zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit žalobci poplatek v částce 13 683 Kč, a to úrok ve výši 56% ročně, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částku za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celkovou částku ve výši 23 683 Kč měl žalovaný zaplatit žalobci formou dvacetičtyř měsíční splátek po 987 Kč. Žalovaný uhradil pouze tři splátky po 1 000 Kč ve dnech [datum], [datum] a [datum]. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas. Dne [datum] uzavřel původní věřitel jako postupitel se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, o postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne [datum]. Postoupená pohledávka a žalovaná částka se skládá z jistiny 9 233,49 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 9 772,51 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 616,56 Kč, stanovené vždy podle aktuálního data prodlení, a sankční poplatky ve výši 1 200 Kč, tyto částky žalovaný dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, a soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti a vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že žalovaný měl v úmyslu dne [datum] s žalobcem uzavřít smlouvu o úvěru [číslo]. Z této úvěrové smlouvy byla zjištěna výše úvěru 10 000 Kč, počet měsíčních splátek 24 po 987 Kč, zápůjční úroková sazba 56% ročně, výše RPSN 120,63%. Ve smlouvě byl dále sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 587 Kč, sestávající z úroku ve výši 6 833 Kč, dále poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka, a to ve výši 3 754 Kč. Žalobce dále doložil evidenci tří splátek žalovaného po 1 000 Kč a jejich započtení, oznámení o postoupení pohledávky učiněné vůči žalovanému dopisem ze dne [datum], obsahující rovněž vyčíslení pohledávky a výzvu k úhradě, dále žalobce doložil další upomínky žalovanému ze dne [datum] a [datum], dále listinu označenou jako Zákaznická karta - žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], obsahující údaje vyplněné žalovaným o výši jeho pravidelného měsíčního příjmu a výdajů, a listinu označenou jako Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne [datum]. 4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností původního věřitele nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru na základě tvrzené úvěrové smlouvy. Strany uvedené smlouvy zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy, soud však dospěl k závěru o neplatnosti závazku - smlouvy o úvěru, kterou soud dovozuje z nemravnosti dané smlouvy. 5. Soud se zabýval tím, zda nebyla předmětná smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši úroku. Smlouva uvádí výši úroku 56% p.a., RPSN 120,63%. Jedná-li se o úrok ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, jde o formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů a úrok je sjednáván za účelem generování jejího zisku, nekryje individuálně odůvodněné finančně náročnější či rizikovější obchody, které by byly z pohledu právní úpravy akceptovatelné. Výše uvedené ujednání o výši úroku a RPSN je dle názoru soudu ujednáním neplatným dle § 580 odst. 1 a § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 starého občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období a bylo zjištěno, že tato sazba nepřesahovala 10% ročně, stejně jako výše RPSN [webová adresa], systém časových řad [příjmení]). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat, sám žalobce hodnotil žalovaného při poskytnutí úvěru jako nerizikového klienta. Z podstaty (základních skutkových náležitostí) smlouvy o úvěru je zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Neplatnost úvěrové smlouvy soud shledal i s ohledem na další sankční ujednání o smluvní pokutě obsažená ve smlouvě nevyváženě především k tíži žalovaného jako spotřebitele. 6. S ohledem na neplatnost dané smlouvy o úvěru žalovanému nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou částku - jistinu ve výši 10 000 Kč. Proto představuje plnění žalobce žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil (bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 občan. zák.). Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Pohledávka žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení činí po odečtení již uhrazených plateb 3 000 Kč částku 7 000 Kč. Žalobce rovněž doložil postoupení pohledávky z původního věřitele dle § 1879 občan. zák. 7. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, ten je vázán na výzvu věřitele dlužníku o zaplacení obsaženou v Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], kterou žalobce doložil jako první upomínku o úhradu adresovanou žalovanému, soud proto vycházel z toho, že nejpozději od [datum] již byl žalovaný v prodlení a od tohoto data přiznal žalobci úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Soud žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru, soud se podrobněji nezabýval splněním povinnosti poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr. 8. Žalobce i žalovaný byli v tomto řízení částečně úspěšní i neúspěšní, a soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.