12 C 11/2023-26 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň-sever dne [datum] se u žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 27 550 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 45 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 31 050 Kč, přičemž se skládají z úroků ve výši 20 % jistiny, tedy z úroků ve výši 12 600 Kč, úplaty ve výši 18 450 Kč a administrativního poplatku ve výši 0 Kč Smlouvou se žalovaný zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 76 050 Kč ve 13 pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 5 850 Kč, kdy první splátka byla splatná 30. den po uzavření smlouvy. Žalovaný si sjednanou jistinu v hotovosti převzal při podpisu smlouvy, což stvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný před podáním žaloby uhradil na svůj závazek částku v celkové výši 17 450 Kč. Žalovaný se dne [datum] dostal do prodlení se splacením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy, neboť řádně a včas neuhradil 3. splátku splatnou dne [datum]. Dnem splatnosti poslední splátky, a to ke dni [datum] nastala splatnost celého úvěru. Úhradu celkových nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele v celkové výši 31 050 Kč žalobkyně nepožaduje. Žalobkyně započetla platby žalovaného k následujícím způsobem, a to částku ve výši 17 450 Kč na jistinu. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k dodatečnému splnění své povinnosti. 2. Usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Okresní soud Plzeň-sever vyslovil svou místní nepříslušnost a po právní moci usnesení byla věc postoupena Okresnímu soudu Plzeň-město. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 6. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového hotovostního spotřebitelského úvěru v celkové výši 45 000 Kč na dobu určitou do splatnosti poslední 13. splátky. Úvěr byl poskytnut za úplatu, a to s úroky ve výši 28 % z jistiny za celé období. Dlužník se zavázal v rámci smlouvy vrátit zpět jistinu ve výši 45 000 Kč spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 31 050 Kč. Splátka byla sjednána ve výši 5 850 Kč měsíčně, RPSN činila 187,6 % (v případě nulového administrativního poplatku 169,9 %). Ke smlouvě byl předložen předpis splátek, přičemž toto bylo označeno hlavičkou„ [příjmení] půjčka“. Předžalobní upomínkou žalobkyně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Předžalobní upomínka byla odeslána dle podacího lístku přímo [datum] a v rámci výzvy byl žalovaný vyzván k úhradě„ neprodleně“. Z přehledu žalobkyně je zřejmá úhrada žalovaného v celkové výši 17 450 Kč. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 45 000 Kč (sám produkt hovořil o„ [příjmení] půjčce“). Soud však dospěl k závěru, že tato smlouva není platná, a to z níže uvedených důvodů. 10. V rámci smlouvy vedle jistiny byla sjednána povinnost žalovaného uhradit náklady pořízení půjčky ve výši 31 050 Kč, z toho měl být samotný úrok ve výši 12 600 Kč a dále úplata ve výši 18 450 Kč. Soud dospěl k závěru, že tato úplata či náklady nepředstavují nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytovala svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Přepočet úroků činí cca 63,69 % ročně. RPNS činí 169,9 %. Soud je tedy toho názoru, že smlouva byla sjednána nemravně a je tedy z tohoto důvodu neplatná. 11. Soud tak věc posuzoval z hlediska, zda se žalovaný bezdůvodně neobohatil tím, že na základě neplatné smlouvy o zápůjčce přijal finanční prostředky, které mu nenáleží. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný dosud žalobkyni uhradil částku 17 450 Kč. [jméno] částku pak žalobkyně zcela řádně započetla na samotnou jistinu. Náklady sjednané ve smlouvě ve výši 31 050 Kč nepožadovala. Nicméně tato skutečnost nic nemění na shora uvedeném právním hodnocení. 12. Soud tak žalobě vyhověl v celém rozsahu, byť věc poněkud jinak právně posoudil na rozdíl od žalobkyně. Nicméně bylo v řízení prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky, z nichž vrátil toliko 17 450 Kč. Z důvodu neplatnosti smlouvy žalovaný stále dluží žalovanou částku, tj. částku 27 550 Kč. 13. Soud korigoval jen úrok z prodlení, neboť dospěl k závěru, že při neplatné smlouvě byl poprvé vyzván žalovaný ze strany žalobkyně její výzvou ze dne [datum]. Soud předpokládá standardní doručení do sféry žalovaného v podobě 3 dní, tj. ke dni [datum]. Ve výzvě byla označena lhůta k plnění jako„ neprodleně“, tedy dle soudu ve lhůtě 3 dní, tj. k [datum]. Ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Výši úroku z prodlení soud omezil tím, co si nárokovala žalobkyně v rámci žaloby. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 070 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 102 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 550 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Advokát prokázal toliko dva úkony, tj. převzetí věci a sepis žaloby.